První létání s DragonFly a Shark 1000

Dnes se počasí poměrně vydařilo. Sice byla šílená zima, ale jinak létání nic nebránilo.

Po nelehkém naskládání do auta nás dělilo jen pár minut od prvních vzletů.

Nejdřív šel do vzduchu Shark, bohužel z ruky, pole je dost kostrbaté, takže startování ze země nevyšlo.
Nebylo třeba nic extra trimovat, teda nic až na mé zvyky. Shark létá bezvadně, ale úplně jinak než samokřídlo. Jeho potenciál k akrobacii je cítit v každém okamžiku. Let vzhůru nohama je jiný snad jen v tom že vidím barvy které zdobí jeho horní část. Dokonce se mi v jednom okamžiku zavěsil ve vzduchu a naprosto bez problémů tam tak několik vteřil setrval. Musel jsem ale na přistání, abych zaletěl i Dragona. K přistání není třeba nic moc psát, Shark prostě přistál a tvářil se při tom jako suverén.

DragonFly vystartoval též z ruky, energicky a sportovně si to nasměroval vzhůru. Chová se přesně tak jak bylo potřeba, je to krásné začátečnické letadlo, které poslouchá a přiměřenou rychlostí okouzluje své okolí. Trimovat bylo třeba, a to nakonec hlavně proto, že se povolilo utažení táhla výškovky a letadlo při plném přitažení letělo rovně. To ho nakonec připravilo o vrtuli, při přistání. Než se tak stalo, zkoušela jeho řízení Klejkolinka přes kabel učitel/žák.

Šlo jí to moc hezky, trénování na simulátoru je znát. Jak se nepletou směry ovládání, je to už hračka. Její přistání bylo ukázkové. Při druhém letu zaletělo letadlo dál od nás k drátům vysokého napětí a nereagovalo přesně tak jak bylo potřeba, silnější vítr k tomu a nepříjemná situace nastala raz dva. Trvalo to minimálně minutu, než se Dragon dostal zpět pod kontrolu a vrátil se zpět k nám.

Vrátil jsem se opět k Sharkovi, létal s ním a zvykal si. Šlo to bezvadně, ale přesně ve chvíli kdy by nikdo nechtěl končit mu došla baterka. I teď cítím jak jsem si to neužil do konce, zkoušel jsem hodně, ale né tolik abych si už řekl "stačilo, jde se domu". Nebýt toho mrazu, jsem už na poli zpět.


Na poli byl samozřejmě i Mach. Jenže ten létá a přistává tak dobře, že jsem na něj ani moc nekoukal, je to jako si pustit učebnici o létání s větroni, což může člověk udělat i v teple :-D .

Shark 1000

DragonFly od VA-Models se mi doopravdy zalíbil, je pravda že jsem ho ještě neviděl létat, ale samo propracování a vzhled modelu mě natolik uchvátil, že jsem prolétl bazarové nabídky a koukal po dalších modelech této firmy.

Nalezl jsem něco co jsem nehledal, ale nemohl tomu odolat. Byl jsem rozhodnutý pro Extru VA-330. Inzerát na Shark 1000, který byl poměrně dost starý, jsem zkusil jen jestli náhodou a paralelně s čekáním na odpověď hledal a pročítal veškeré dostupné informace.

Stačila chvilka a věděl jsem, že bych takové letadlo prostě měl zkusit. Jakmile dorazila pozitivní odpověď bylo v podstatě hotovo a dnes už je připravené u mě doma, čekající na přijímač a první společné létání.

Shark 1000 je osazen motorem Pot 200, regulátorem Jeti Advance 18 plus, baterií Xpower 2200mAh a servy GWS.

Letadlo je naprosto bez poškození, jen mírně zaprášené, jeho váha je 644g.

Bez přijímače vyšel Shark na 4100,-
Přijímač bude Jeti Rex5 který je za rovných 1000,- celková částka tedy bude 5100,-

Pro představu výhodnosti nabídky ještě zbývá uvést, že je cela nového, stejně osazeného Sharka 7863,-

Úprava uchycení elevonů

Dnes jsem se rozhodl předělat uchycení elevonů na samokřídle Sagita. Lepenka už byla hodně unavená.

Připevnění jsem udělal pomocí závěsů, lepil vteřinákem. Poslední kontakt se absolutně nevydařil a závěs zajel do elevonu, který pravděpodobně přišel do kontaktu s lepidlem moc brzy, a začal se rozežírat.

Oprava elevonu mě tedy za krátkou dobu čeká znovu, jestli to vyjde, nechám si je vyříznout z EPP, extrudovaný polystyren je velice náchylný na oděrky a v místě upevnění táhla několikrát nevydržel a praskl.

Váha po úpravě 464g

DragonFly postaven

Dnes byla dokončena stavba DragonFly od VA-Models. Celý průběh trval cca 6 hodin a obešel se bez větších komplikací. Díky video dokumentaci bylo vždy jasné co a jak umístit.
Jediné v čem se stavba od dokumentace liší je použití dvou serv na ovládání křidélek.

Finální váha po zhotovení je 542g

Fotografie jsou v galerii blogu.

Dorazil DragonFly

Včera dorazil DragonFly od VA-Models. Nemá cenu zdlouhavě rozepisovat naše nadšení po otevření krabice. Je to prostě krása, veliké éro a zásilka po všech stránkách parádně připravená.

Dnes jsem tedy vyrazil do Pecky nakoupit vše co je potřeba k dostavění. Dragon bude ovládán 4 servy E-Flite S75, poháněn motorem RAY 2530/12 (který bude přichycen sadou pro zadní montáž) s regulátorem RAY 18 a vrtulí APC 8x6. Přijímač bude Jeti Rex5, baterie E-Tech 1700mAh 11V 12C.

Jak je tu mým zvykem, shrnu finanční nákladnost, celé to tedy vyšlo na 6984,-

Váha 528g

Tak teď už to jen poskládat dohromady a počkat na jaro.

Kabel učitel/žák

Tento víkend se udělalo krásně, viditelnost 100 m, krasné teploučko 4 stupně, a dokonce z oblohy nic nepadá. Mach okamžitě žhavil dráty a domluvil létání s naším novopečeným kolegou (Brožík).

Brožík zatím nemá ledadlo a těžko říct jestli někdy mít bude, každopádně projevil zájem a chtěl si létání zkusit. Není to dlouho co jsem pořídil kabel učitel/žák pro vysílačku Hitec Optic 6, které mám shodou okolností doma dvě (né že bych měl jednu do zásoby, ale Klejkolinka čeká na DagonFly, takže je její vysílačka volná). Bylo tedy načase propojení obou vysílaček vyzkoušet.

Není to pochopitelně žádná věda. Kabel má jednu koncovku nadepsanou jako "Master" a druhou jako "Student". Stačí tedy určit kdo je kdo a vysílačky propojit.
Obě vysílačky musí být nastavené pro řízení vybraného letadla. V našem případě samokřídla Sagita. Nastavení elevonů jsem provedl už doma, takže se šlo rovnou létat.

Musím říct, že je takový kabel moc povedená záležitost, já i Mach jsme rovnou létali a to letadlu (tenkrát Sky Lady II) pochopitelně moc dobře nedělalo.

Myslím, že je princip celého fungování jasný. Letadlo stačí dostat do bezpečné výšky, přitáhnout páčku "Trainer" na vysílačce k sobě a řízení si už užívá žák, a to přesně do okamžiku kdy páčku "Trainer" pustíte a převezmete nadvládu nad letadlem zpět.

Vzhledem k tomu, že celý průběh předávání řízení nezpůsobil žádný problém a Sagita se vrátila na zem v naprostém pořádku hladkým přistáním, troufám si říct, že se jedná o dokonalý způsob výuky létaní.


Cena kabelu je 293,- , chce to mít ale dvě vysílačky s možností propojení.

DragonFly

Objednal jsem DragonFly od VA Models, primárně je určen pro Klejkolinku, ale po shlédnutí propagačního videa se začíním těšit, že si s ním taky zalétám.
U VA Models mě překvapil způsob dodávání dokumentace. Posílají CD s videem, které celou montáží provádí. Tato videa je možno stáhnout i na jejich webu, takže není problém udělat si představu jak složité to bude.

USB Simulator Interface Cable

Je tu zima se vším všudy. Snad od samého počátku mého létání přišel první víkend, kdy už nebylo možné si zalétat.
Na podobné nadcházející dny jsem si pořídil kabel, kterým je možno propojit Optic 6 s PC a na simulátoru FMS si alespoň v počítačové podobě zkoušet nové kousky. Našel jsem stránky kde je možné stahnout si samokřídlo Toro 300. Sagita to není, ale překvapilo mě, jak moc mi to létání s ní připomíná. Snad jen ten výkrut nedělá tak snadno.

Do programu jsem si ještě stáhl aktualizovaný překlad češtiny, protože nepřeložené části menu nezobrazuje.


Kabel stál 659.00, po připojení k PC se nadetekovalo nové ovládací zařízení. Vše je tedy velmi snadné a připravené k použití.

Zlepší se počasí? A koupí Pavel DragonFly?

Oblačno, dešťové přeháňky, 3-4 st. Celsia a vítr kolem 10 m/s. Takové má být počasí o víkendu. Vypadá to, že z létání nejspíš nic nebude. Nicméně po posledním víkendovém létání v sobotu dopoledne, kdy bylo opravdu krásně, to snad i překousnu. Ale stejně by to chtělo hezké počasí. Alespoň dopoledne! :-)

Včera se ke mně dostala informace, že Pavel chce koupit DragonFly! Dokonce už prý kontaktoval prodejce. V tuto chvíli není bohužel možné dovědět se další podrobnosti. O dalším vývoji této kauzy Vás budu samozřejmě průběžně informovat.

Létání na vyhlídce

Včera odpoledne, protože se mi už nechtělo chodit až na louku, jsem se rozhodl, že vyzkouším místo oblíbené především mezi kombatáři - vyhlídku v Bohnicích (oficiálně prý hradiště Na Farkách). Počasí bylo nádherné, škoda jen, že vítr nefoukal malinko víc. Bohužel na vyhlídce bylo spousta lidí a tak jsem se s modelem musel uchýlit na samý okraj vyhlídky, což se později ukázalo jako ne příliš vhodné co do velikosti letového prostoru, který byl značně omezený kvůli přihlížejícím lidem (nad lidmi se nelétá, že? :-) ) a vysokým stromům po straně. Zalétal jsem si pěkně, ale moc jsem si to neužil, protože jsem měl obavy z toho, aby se něco nepokazilo, a také aby mi při přistání nesebral letadlo pes. Nakonec bylo vše bez problémů, lidé se bavili a přistání byla bez problémů. Další výlety na vyhlídku si už ale rozmyslím a znova půjdu snad jen za větrného počasí, kdy tam bude prázdno a aspoň vyzkouším "svahové" létání.

Ultramat 10

Od pátku mám konečně vlastní nabíječku - Ultramat 10 od Graupnera. Kromě vybíjení a omezené maximální nabíjecí doby na 300 minut je dokonalá :-) Pro moje potřeby naprosto dostačující nabíječka s displejem zobrazujícím všechna důležitá data. Poměr cena/výkon je v tomto případě skvělý. Zakoupil jsem ji rovnou s balancérem, takže o můj akumulátor je bezvadně postaráno.

Jak jsem chytal letadlo

Člověk by neřekl, jak může být létání za mlhy zábavné. Nedá se létat daleko ani vysoko, takže je spousta času na blbnutí při zemi. Už delší dobu jsem chtěl vyzkoušet to, co jsem viděl v jednom videu z youtube.com. Týpek chytá Easy Glidera ze vzduchu přímo do ruky. Dnes k tomu byly podmínky nanejvýš vhodné (úplné bezvětří a nízká dohlednost cca 300 m) a tak jsem se dlouho nerozmýšlel. Nejprve bylo třeba zkusit přiblížení na sebe. Musel jsem najít správnou výšku (model musí letět optimálně cca 20 cm nad hlavou) a rychlost (co nejnižší). Po asi 5 minutovém zkoušení jsem konečně model chytil. Nebylo to sice úplně ono, ale povedlo se. Další pokus už byl hezčí, ale nejvíc se mi povedlo třetí a poslední chycení. Letěl jsem si letadlem někam na břicho a až těsně před sebou jsem výškovou přizvedl čumák a letadlo doslova sebral ze vzduchu těsně před ztrátou vztlaku.

Přestože je chytání takového modelu ze vzduchu asi k ničemu, na to, aby člověk zažil příjemný pocit vzrušení a adrenalinu v krvi ze své pilotáže to při prvních pár pokusech stačí až až. Přesto upozorňuji, že jde o manévr velmi nebezpečný a rozhodně není vhodný pro piloty začátečníky.

Kde teď létáme

Už nějakou dobu zde píši o naší nové louce, na které létáme. Nachází se nedaleko našeho původního místa, jen je o trochu blíž a je nesrovnatelně lepší. Můžete se na ni podívat na mapy.cz.

Podzimní létání

Je tu podzim se vším všudy. Dny jsou většinou větrné a studené a chodit létat po práci už nejde, rychle se stmívá. Létání si tak nechávám až na víkendy. Jenže ani tehdy to nemusí vždy vyjít. Třeba včera - bylo celý den tak větrno a zima, že se mi ven vůbec nechtělo. Za to dnes ráno, když jsem vykoukl rozespale z okna a uviděl to tiché bezvětří a světlé mraky bez deště, jsem na louku vyrazit musel. Šli i Pavel a Péťa a tak jsme létali v již klasickém složení.

Když jsme dorazili na naše místo, podmínky byly téměř ideální (s přihlédnutím k aktuálnímu ročnímu období). Nepršelo, vítr prakticky nefoukal a tráva byla skoro suchá. Vzhůru do vzduchu. Létalo se dobře, tedy až na omrznuté prsty na páčkách vysílače. Sem tam vykouklo i sluníčko, bezvadná věc na zimou zkřehlé tělo a zlepšení nálady. Péťa už se Sky Lady uletěla několik dlouhých okruhů kolem nás a také přistání byla lepší než kdy jindy. Už to nebude dlouho trvat a bude létat jako ostřílený pilot. K tomu jí určitě pomůže i nový Optic 6, se kterým dnes prvně létala. Jednou se jí ale povedlo zaletět daleko za nás a nepěkně spadnout na jednu zahradu zahrádkářské kolonie. To se paradoxně stalo osudným i mně, protože jsem to celé sledoval a úplně zapomněl na to, že ve vzduchu mám i své letadlo. Až při jeho setkání se zemí jsem si uvědomil, na jak dlouho jsem se na Sky Lady zahleděl. Naštěstí ani jedno letadlo nedopadlo tak špatně jak by mohlo a lejdyna to odnesla jen proraženým kuželem vrtule a můj Easy Fly mírně ohnutou hliníkovou trubkou spojující křídla. Oba jsme mohli pokračovat v létání jen s malými opravami. Ke konci začal foukat vítr, takže moje létání připomínalo spíš pouštění draka, protože jsem nejednou ve vzduchu doslova stál. Na 20 sekund motorového letu jsem tak vydržel několik minut ve vzduchu.

Když Péťa definitivně dolétala, šel do vzduchu i Pavel s křídlem a začal pořádně řádit. Létal hlavou dolů, prováděl krkolomné loopingy, řítil se k zemi, aby vzápětí zase stoupal kolmo vzhůru a jeho motor nám neustále bzučel nad hlavou, jakobychom přihlíželi kolem projíždějícím formulím 1. Za 12 minut, co byl ve vzduchu, měl 11 minut s motorem. Křídlo je opravdu bláznivá věc a když se to s ním umí, je to paráda.

Tak tolik report z dnešního létání. Chtěli jsme zajít létat i odpoledne, ale zatáhlo se a občas sprchne a riskovat zmoknutí s letadlem nechceme. Takže zase až za týden..

2. ročník setkání příznivců RC maket a polomaket větroňů

Ve své sekci Zajímavé akce jsem Vás upozorňoval na akci, která se uskuečnila tento víkend - 2. ročník setkání příznivců RC maket a polomaket větroňů na letišti Raná. Pokud jste, stejně jako já, na setkání nebyli, nabízím Vám alespoň jednu povedenou fotogalerii (děkuji autorovi fotografií za svolení k umístění odkazu). Po jejím shlédnutí si už další ročník rozhodně ujít nenechám! :-)

Výškoměr

Již nějakou dobu se mi v hlavě honí myšlenka, jak měřit a zobrazovat výšku ve které létám, případně celý výškový profil. Při troše hledání na internetu jsem narazil na velice zajímavý přístroj, který s velkou přesností přesně toto umí - výškoměr ALTI2.

Výškoměr ukládá ve stanovených intervalech aktuální výšku a tu je pak možné zobrazit v počítači (pracuje pouze offline, tzn. neukazuje výšku v reálném čase). Paměť umožňuje několik nezávislých měření, takže není třeba data stahovat ihned po každém měření. ALTI2 lze připojit k přijímači a pilot tak může přístroj zapínat, přerušovat záznam, případně vkládat značky do záznamu podle svého uvážení přímo z vysílače. Ke komunikaci se softwarem (licenci obdržíte při koupi přístroje, program se stahuje z internetu) slouží sériový port. Software lze nainstalovat pouze na Windows 98SE/2K/ME/XP, ačkoliv funkčnost na dalších operačních systémech teoreticky možná je.

Zde jsou některé parametry přístroje:

• Rozměry (DxVxŠ) 37x12x18 mm
• Váha 9 g včetně kabelu (cca 15cm) s koncovkou Graupner
• Vzorkovací frekvence pro verzi Standard jsou 0.1 s (14 min), 0.2 s (28 min), 0.5 s (1 h:8 min) a 1 s (2 h:16 min). Po jednoduché úpravě jsou možné vzorkovací frekvence 0.2 s, 1.0 s, 2 s a 6 s (< 13 h)
  
• Kapacita paměti je 8.180 záznamů u verze Standard
• Napájení 4,4-9,6 V stejnosměrného napětí
• Spotřeba 15 mA
• Rozlišení 0,5 m (nezaměňovat s přesností)
• Přesné výsledky dává přístroj do výšky +- 3000 m od výchozí polohy
  

Cena ALTI2 Standard je 3.500 Kč, pokud by Vám délka záznamu nevyhovovala, lze zakoupit i verzi ALTI2 BF se čtyřnásobnou pamětí za cenu 4.150 Kč. K přístroji lze zakoupit i různé příslušenství, například prodlužovací kabel s indikační LED diodou, kabel s tlačítkem (pokud nebudete výškoměr ovládat přes vysílač) a nebo klasický kabel převádějící sériové rozhraní RS232 na USB.

Domovská stránka ALTI2 (zřejmě neaktuální), více informací lze nalézt na www.lomcovak.cz.

Zajímavá videa různých modelů

Na stránce http://www.bungymania.com/globalvideoindex.php jsou k vidění ukázková videa modelů všech možných typů.

Easy Fly - první létání

Dnešní sobotní opoledne jsme s Pavlem a Péťou využili k prvnímu zalétání mého Easy Fly. Další novinkou v našem létání byl také nový plácek pro létání - nedaleko našeho bývalého pole jsme našli bezvadnou travnatou plochu, která, jak se později ukázalo, byla velice vhodná i pro tvrdší přistávání.

Na poli se tak sešly tři modely: Sky Lady II (Péťa), křídlo (Pavel) a můj Easy Fly. Bohužel během celé doby foukal nepříjemný silný vítr. První hodila Sky Lady Péťa. Ta se párkrát vzepjala, až se stočila po větru a za našimi hlavami spadla neznámo kam. Naštěstí se jí nic nestalo a mohla létat bez problémů dál. Vítr se po nějaké době malinko zklidnil a tak jsem nad hlavu zvedl EF. Test serv, kontrola výchylek, chvilka sbírání odvahy. A pak jsem ho hodil. Stačilo ho spíš poslat do prostoru než hodit. Majestátným letem velkého dravce plachtil bez motoru asi 20 m, než jsem ho musel posadit na zem, aby nezalétl zbytečně daleko. Ovládla mě euforie a nadšení. Let byl ladný, lehký a ovládání křidélky reagovalo prakticky okamžitě. Následující let už byl s motorem a moje nadšení ještě vzrostlo. Stoupal proti větru spokojeně a rychle jakoby už už chtěl být nahoře. Jenže já ho zase příliš do výšky tahat nechtěl, přeci jen se musíme nejprv trochu blíž seznámit. Ustálil jsem ho a nechal plachtit. Proti větru stál prakticky na místě a výšku ztrácel minimálně. Jen sem tam bylo potřeba korigovat let pomocí křidélek. Po nějaké době jsem ho pustil po větru a začal klesat jakoby na přistání (chtěl jsem si vyzkoušet svůj oblíbený manévr přiblížení na přistání). Poslední zatáčka a byl vlevo za mnou natočený proti větru. Asi tři metry nad zemí jsem zjistil, že sednout se mu vůbec nechce. Narozdíl od Sky Lady potřebuje do přistání trochu nutit, jinak si drží výšku co to jde. Přesto mé rozhodování zda přistát nebo udělat ještě okruh rozhodl EF sám, když po té co na moment ustal vítr, ztratil vztlak a ne úplně hezky dosedl přes křídlo do trávy. Žádné známky poškození, tráva je prostě bezva.

Udělal jsem pak ještě několik letů, na asi 4 minuty morotového letu jsem ve vzduchu zůstal poměrně dlouho, odhaduji to tak na 15 minut času. A to jen proto, že jsem chtěl zkoušet přistávání. Držet se ve vzduchu při takovém větru není moc problém :-) Po několika přistáních jsem zjistil, že se mi kvůli několika nepovedeným pádům utrhl jeden šroubek držící hliníkovou tyč do které se nasouvají křídla. Proto se teď doma snažím vymyslet, jak uchycení křídel vylepšit. Kousek plastu asi opravdu není to pravé.


V každém případě je Easy Fly pro mě jednoznačně šampionem. Za ty peníze je to poměrně hodně dobré muziky.

Fotky najdete jako obvykle ve fotoalbu.

Nastavení vysílače Optic 6 pro klapky a brzdy

Včera jsem dlouho dumal nad tím, jak proporcionálně nastavovat pro Easy Fly klapky a brzdy pomocí shodných výchylek. Funkce LAND mi přišla jako nevhodná, protože a) není proporcionální, b) neumí vychylovat křidélka na shodnou stranu. Podle návodu jsem to nezvládl správně ani funkcí FLPN, která je zřejmě dělaná na opravdové klapky nebo brzdu (se samostatnými servy). Nakonec mi pomohl článek, který přesně toto řeší pomocí CROW. Teď můžu pohybovat oběma křidélkami na shodnou stranu (nahoru i dolů, neutrál je uprostřed) pomocí levého otočného ovladače a zároveň tuto funkci zapnout/vypnout pomocí přepínače SW-2. Uvidím, jak se nastavení osvědčí v praxi a zda nebude stačit celý rozsah pohybu ovladače používat pouze pro jednu z obou funkcí.

Nabíjecí výbava rozšířena o balancer

Dnes jsem se rozhodl rozšířit svoje nabíjecí nádobíčko o balancer Jamara Intelli 153030. Důvody jsou jasné, používám levnější akumulátory E-Tech a tak není určitě od věci dohlížet na dobíjecí proces.

Balancer má od výrobce přiloženy konektory pro 2 - 6 článkovou baterii, k jeho provozu tedy není již nic víc potřeba dokupovat.

Po připojení baterie se diody divoce rozblikali a já seznal, že nákup určitě nebyl zbytečný. Trvalo dlouhých 10 minut než se jednotlivé články dostaly na stejné napětí.

Ultramat 15 bohužel nemá komunikační port, takže netuším jednotlivé hodnoty, ale i při nabíjení má balancer neustále co dělat.

Tento doplněk vyšel na rovných 1000,- a myslím, že jeho důležitost při nabíjení určitě není dobré podceňovat.

Více informací o nabíjení lipol, popis funkce balanceru i jeho porovnání s omezovačem naleznete na http://www.akademik.cz/rc/lipol.htm

Easy Fly je doma!

Včera jsme byli s Pavlem vyzvednout mé nové letadlo - Easy Fly. Krabice je o trochu větší, než měla Sky lady, ale i tak byla cesta domů městskou hromadnou dopravou bez problémů.

Doma, hned po té, co jsem vše vysvětlil své drahé polovičce a smířil se s jejími nenávistnými pohledy, jsem se dal do vybalování. Na rozdíl od Easy Glidera je tento model kompletně složený! Tzn. že není potřeba nic lepit (ano, ke zkompletování modelu nepotřebujete ani kapku lepidla!), nevkládáte žádná serva ani motor. To vše je již osazené a uchycené napevno v trupu. Jediné, co je tedy potřeba smontovat, jsou kýl s výškovkou, který se zasadí na konec trupu, protáhnout anténu přijímače trubičkou, která je z kabiny vyvedena až za "ostruhou" na samém konci trupu (to mi zabralo asi nejvíc času, protože drát je to dlouhý a jak byl na několika místech už ohnutý, šel špatně vtlačovat do trubičky - poradil jsem si protažením jiného drátu z druhého konce, ke kterému jsem anténu připojil a vytáhl) a připojit tažné dráty k servům. Vše perfektně sedí a jde bez problémů. Po zkompletování letadla pomocí rukou, malinkého imbusu na červíky u serv, malého a normálního křížového šroubováku už zbývá jen vyzkoušet, zda se správně hýbou všechna serva a jestli jsou výchylky dostatečné a případně je upravit. Zde musím říci, že můj vysílač Optic 6, rozladěný ze Sky Lady, stačilo vytrimovat zpět na nulu pro všechny páčky a nemusel jsem na drátky a serva vůbec sahat. Vše je pěkně v neutrální poloze a je tak dost prostoru pro případné nové trimování. Jako poslední krok jsem model polepil několika přiloženými samolepkami (polepení je, řekl bych, lepší pro zjišťování polohy modelu za letu).

Model byl kompletní a tak mi nezbývalo, než se na něj konečně pořádně podívat. Vypadá impozantně. Ačkoliv jsem věděl, že bude hodně velký, stejně mě jeho rozměry překvapily. Musí už podle vzhledu létat skoro sám. Mimochodem to mi připomíná, že tah motoru jsem na plné otáčky nezkoušel, protože už bylo po desáté hodině a už v první třetině výkonu byl poměrně hlasitý. I tak na mě od vrtule celkem silně foukalo :-)

Dnes mě čeká vyvažování, nastavení klapek a brzd. To už jsem včera nezvládl. Taky musím trochu dostat do ruky nasazování křídel, protože ta je po zasunutí do trupu třeba ještě dotáhnout pomocí šroubů, ale nějak se mi ten systém včera nezdál, protože křídla i po utažení šla bez problémů vysunout. Zřejmě někde dělám chybu.

Takže dnes ještě bude co dělat, ale už se nemůžu dočkat víkendu, kdy ho poprvé vyzkouším také ve vzduchu. Modlím se, aby bylo dobré počasí.

Fotky po vybalení a během montáže můžete vidět na mém albu.

Mám objednaný Easy Fly!

Tak dnes jsem si zase já objednal Easy Fly. Je to prakticky Easy Glider Electric, ale za velice příjemnou cenu i se střídavým motorem a všemi potřebnými vnitřnosti. Uvidím, jestli a kdy mi ho dodají.

Během víkendu a koncem minulého týdne taky Aleš testoval svůj Easy Glider. Vypadal ale trochu zklamaný, že málo stoupá. S klouzavostí a ostatními vlastnostmi byl spokojený. No a já doufám, že levnější Easy Fly ho trochu naštve :-)

Aleš má Easy Glidera

Dnes si Aleš koupil Easy Glider Electric. Zatím jsem ho neviděl létat, ale po vybalení z krabice vypadá luxusně. Precizní odlitky, jednotlivé součásti do sebe perfektně zapadají. Jsem moc zvědavý, jak bude létat, ale už teď je mi jasné, že dobře :-) Snad mi ho taky jednou půjčí, lakomec.

Lehká barevná úprava spodní části

Při létání se mi často stávalo, že jsem po nějakém ukrutném manévru nedokázal naprosto jednoznačně určit polohu letadla, takové zaváhání trvá vždycky sice jen vteřinku, ale i tak jsem se rozhodl, že zkusím zvýraznit spodní část křídla. To bylo od zakoupení nasříkáno červenou barvou na horní straně předku, sluníčko ale EPP dokáže prosvítit natolik, že se jemně červená promítala i na spodní části.
Nástřik byl realizován barvou ve spreji RC Styro Blue 216, zabral cca 2 hodiny času

Váha křídla po nástřiku se překvapivě zvedla jen o 1 gram, výsledně tedy 469g
Cena byla pouze za sprej, 119,-

16. Model Hobby

Dnes dopoledne začal 16. ročník veletrhu Model Hobby. Koná se na výstavišti v Letňanech a tam jsme se také dnes odpoledne, plni očekávání, vydali.

Veletrh nabízí v hale č. 2 stánky vystavovatelů a v hale č. 6 si návštěvník může prohlédnout svět modelů uvedený tak říkajíc do pohybu. Hala 2 je plná stánků, větších i menších, patřících výrobcům a prodejcům mezi modeláři notoricky známým i těm méně známým. K vidění jsou modely všeho možného, nekonečné záplavy akumulátorů, serv, přijímačů, vysílačů, gumiček a vůbec všeho, co je k modelařině potřeba. Co mě velmi (nemile) překvapilo, bylo opravdu malé zastoupení toho, co si pod pojmem modelařina stále představuji - lepených modýlků letadel, aut, tanků, modelů vlaků atp. Po návštěvě veletrhu se mi ale zdá, jako by snad všemu vládly jen a pouze RC modely. Očekával jsem, že uvidím velká kolejiště plná těch nejmenších detailů se spoustou vlaků a autíček nebo velké modely, jejichž lepení z milionů dílků musí trvat měsíce, ale jejichž propracovanost vyráží dech, spousty funkčních součástek, hejblátek, že hlasy lidí se budou ztrácet v příjemném bzučení serv. Jenže nic z toho se na Model Hobby nekonalo. Vše spíš připomínalo rutinní práci prodejců stojících za pulty čekajících na zákazníka, spíš než na návštěvníka dychtícího po něčem novém a zajímavém, co rozšíří jeho obzory, případně způsobí pocit neutuchající touhy "to" vlastnit, stůj co stůj.

Abych veletrhu jen nekřivdil, je potřeba se zmínit o zajímavé hale č. 6, kde se už něco vidět dá. Velká autodráha nebo obrovské staveniště na kraji města, kde bagry nakládají zeminu na nákladní vozy, zatímco městem projíždí cisterna s naftou hledajíc cestu k nedaleké čerpací stanici (celkově jedna z nejzajímavějších atrakcí), bazén s lodičkami, 1/4 haly je určena 3D akrobacii s "papírovými" letadly a k vidění jsou i obří modely letadel v měřítku 1:2 a dráha pro rychlá, v zatáčkách pěkně "driftující" auta.

Pokud jste tedy nespořili posledních pár výplat na to, abyste si na veletrhu nakoupili s 5procentní slevou (u jednoho stánku dokonce prodávali vystavené modely s 25procentní slevou! - bohužel Easy Glider už byl zamluven ;-) ), a nevadí Vám, že za vstupné zaplatíte 100 Kč, pak je veletrh právě pro Vás. Pokud ovšem očekáváte nějaké žhavé novinky nebo prezentace vlastně čehokoliv, budete, stejně jako my, odjíždět po hodině a půl zklamáni.

Plánovaná vylepšení na Sky Lady

Protože nějaký ten týden už se Sky Lady létám, začínám s blížící se výplatou přemýšlet, co by se dalo vylepšit. Vzhledem k tomu, že lejdyna má ve zvyku poslouchat jen při určité rychlosti, která ale musí být obvykle vyšší než je rychlost obyčejného plachtění, čeká její křídlo přestavba na křidélka. Ta budou ovládaná dvěma servy a budou integrovaná do křídel, resp. do jejich "ušní" části. Dvě serva mi přijdou vhodnější, protože lze s křidélky pracovat mnohem efektivněji (pokud ovšem vlastníte vhodný vysílač).

Další věcí je motor a výdrž. V současnosti se ve vzduchu na jeden akumulátor udržím za bezvětrného počasí (bez jakékoliv termiky) něco kolem 12 minut letu, 6 minut motorově. Není to málo, zvlášť když mám k dispozici akumulátory tři, ale na nějaké ultra super polétání a poplachtění to moc není. Také výkon motoru je na hranici a proto se výška nabírá poměrně zdlouhavě a pomalu. Pokud by se tedy namontoval výkonný střídavý motor a tím pádem i nová vrtule, regulátor a baterie Li-Pol, zaručeně se doba letu výrazně prodlouží. Byť jen tím, že Sky Lady vystoupá mnohem rychleji a tím pádem za kratší motorový let. O řešení kritických okamžiků pomocí motoru ani nemluvě.

Celková kalkulace popisovaných úprav se pohybuje někde kolem 3.000 Kč. To není málo a tak se mi stále vtírá myšlenka, zda není lépe vložit tyto prostředky do nějakého kvalitnějšího modelu. Takový by ale vyšel ještě o něco dráž. Věřte mi, tohle je pěkně těžký oříšek...

Sagita EPP Verze 2.0

Létání se stejnosměrným motorem 300 nebylo špatné, ale netrvalo dlouho a začal jsem přemýšlet jak výkon zvednout.
V úvahu samozřejmě připadala změna baterky na trojčlánek, ale představa přímého pohonu vrtule střídavým motorem mi přišla natolik lákavá, že jsem prostě neodolal a pořídil pro křídlo pohonný set RAY C 2830/12 s regulátorem RAY 18, který mi byl doporučen přímo u Reichardů.
K tomuto setu tedy přišla současně i nová baterie LiPol 1700 E-TECH 11,1 V
Motor jsem přidělal na plastové motorové lože pro samokřídla.

O naprostém rozdílu při létání asi netřeba psát, křídlo létá jako raketa, do výšky 315 metrů se dostane bez problémů za 40 vteřin (měřeno barometrickým výškoměrem s pamětí). Doba motorového letu je 12minut při plném plynu, ve vzduchu tedy vydržím hravě hodinu i déle.

Váha po předělání s baterií 468g
Váha i s barometrickým měřákem 556g

Orientační cena přestavby 2488,-

Kde létáme

Na obrázku vidíte kam chodíme létat. Červeně je vyznačen náš přibližný letový prostor.
Odkaz na mapu si můžete také prohlédnout na Google Maps.

Kanály na frekvenci 40 MHz máme
Já: 54.
Pavel: 52.
Aleš: 88. resp. 53.

Jak poznat rychlost větru - Beaufortova stupnice

Určitě jste se už dostali do situace, že by se Vám hodilo odhadnout, jak silný vítr venku vane a zda se tedy vyplatí jít létat a nebo raději zůstat doma a věnovat jiné užitečné činnosti. Naštěstí existuje tzv. Beaufortova stupnice síly větru. Její výhodou je to, že bez jakéhokoliv měření, pouhým pozorováním, odhadnete poměrně snadno rychlost a sílu větru. Stupnice původně vznikla pro odhad síly větru na moři, postupem času ovšem byla modifikována a proto ji v současné době můžeme použít i pro odhad rychlosti větru na souši, který je uvedený v následujícím přehledu.

Stupeň	Označení větru a příznaky	Rychlost [m/s]
0	Bezvětří: kouř stoupá kolmo	0-1
1	Vánek: pohyb kouře	1-2
2	Větřík: šelestění listů	2-4
3	Slabý vítr: pohyb větviček	4-6
4	Mírný vítr: zdvihá se prach	6-8
5	Čerstvý vítr: ohýbají se keře	8-10
6	Silný vítr: ohýbá větší větve	10-12
7	Prudký vítr: ohýbá stromy	14-17
8	Bouřlivý vítr: ulamuje větve	12-14
9	Vichřice: strhává tašky, láme slabší stromy	17-20
10	Silná vichřice: vyvrací stromy, strhává střechy	20-24
11	Mohutná vichřice: působí rozsáhlé škody	24-30
12	Orkán: ničivé účinky	přes 30

Jak jsme se s Pavlem srazili aneb úsměv, prosím

Včera večer jsme na pole vyrazili v neobvyklé sestavě: Pavel, Šába a Brožík. Šába s sebou vzal kromě psa i foťák a tak jsme se snažili, aby bylo co fotit. Počasí mojí Sky Lady přálo, bylo prakticky bezvětří a navíc příjemný telpý vzduch. Museli jsme vše nafotit pokud možno co nejrychleji, protože slunce nelítostně zapadalo za obzor a světla rychle ubývalo.

Snažili jsme se s Pavlem o pomalé průlety kolem našeho stanoviště a také o to, abychom občas měli na fotce obě naše letadla (Pavlovo křídlo i moji lejdynu). Proto jsme létali poměrně blízko sebe. Při jednom takovém přiblížení se ale stalo to, o co se Pavel s Alešem minulé dny se svými křídly marně snažili - ťukli jsme do sebe! Lépe řečeno Pavel mi sedl seshora na levé křídlo. Lejdyna okamžitě ztratila lehkost, jakou má při tom pěkném ladném letu bez motoru, a po křídle začala padat střemhlav k zemi. Naštěstí Pavel rychle zapnul motor, stočil se doleva, takže já měl dostatek prostoru kolem sebe i pod sebou, abych lejdynu nechal nabrat rychlost a pak ji cca 5 metrů nad zemí za plných otáček motoru hezky zvedl. Uf, jediné štěstí, že se to stalo v dostatečné výšce, jinak bych se asi zapotil, a možná ani to bych před pádem nestihl.

Přestože lejdyna letěla tak jak má, raději jsem rychle přistál a zkontroloval křídlo i serva. Všechno bylo v nejlepším pořádku a tak šla zase rychle do vzduchu, abych ještě stihl pár pomalých obletů, dokud ještě bylo jakž takž vidět.

Potom jsem se už jenom bavil létáním, snažil se nelétat tak daleko, ale spíš vysoko, abych si pomalu zvykal na let nad sebou namísto dosavadního létání daleko a před sebou. Je to opravdu lepší, protože i když to vůbec nenosilo, zalétal jsem si na jedny akumulátory necelých 20 minut, ačkoliv motorového letu vydrží jen něco kolem 6,5 minuty. Rychle jsem vystoupal a pak se už jen snášel pěkně co nejpomaleji k zemi. Zkoušel jsem si přiblížení na přistání, ale včas jsem zapnul motor a celý let opakoval.

Zalétali jsme si včera opět bezvadně a myslím, že ani naše skromné publikum se nenudilo. A i když akumulátory by ještě pár obletů zvládli, museli jsme domů, protože světla bylo málo a o létání jsme si pak mohli nechat ten večer už jen zdát.

PS: Fotky najdete na picasaweb.google.com!

Úpravy na mé Sky Lady

Tady je seznam všecho, co jsem až doposud na Sky Lady upravoval nebo vyměnil

• akumulátor je posazen do polystyrenovém obalu (při nárazu nedojde k poškození motoru a zároveň se při letu nepohybuje)
• mezi akumulátorem a odklápěcím "oknem" je ještě kus polystyrenu, aby akumulátor nevyklouzl nějakým nárazem z obalu nahoru
• přijímač jsem oblepil měkkou fólií a podlepil tak, aby byl de facto zavěšený na bocích trupu (při nárazu se mu tak "nemůže" nic stát)
• anténa je z trupu vyvedena malým otvorem asi 2 cm za křídlem (je asi dobré do otvoru dát ještě kousek bužírky z nějakého drátu nebo to přelepením uchytit napevno, aby se anténa náhodou nepřesekla)
• koupil jsem si vysílačku (Optic 6) s přijímačem (HFD-08-RO s dvojím směšováním), protože v místě kdé létám docházelo k nepříjemnému rušení signálu - teď je to bez nejmenšího problému; nejde ale vůbec o levné řešení a tak je zbytečné to uspěchat a nebo to jde řešit i jinak a mnohem levněji
• tvrdým kartonem oblepeným kvalitní lepící páskou jsem zdvojnásobil plochu směrovky (účinnost je opravdu lepší, s velikostí směrovky to ovšem není dobré přehánět)
• vyměnil jsem servo směrovky za silnější

To je prozatím snad vše.

Ráno na poli

Dnes jsme v sestavě Pavel, Aleš a já vyrazili v půl sedmé na pole, abychom si před odjezdem do práce ještě trochu zalétali. Kluci mají samokřídla, já Sky Lady. Počasí vyšlo poměrně dobře, nefoukalo vlastně vůbec a jediným problémem tak byly omrznuté prsty na páčkách vysílače (vždyť bylo taky něco kolem 4 stupňů).

Pavel má už druhý den na křídle stříďák a tak je šťastnej jak blecha, když mu to teď tak dobře létá. Dokonce ani nestihl za hodinu létání vybít baterie. Za to já šel na pole jen s jednou polonabitou a jednou plnou baterií a tak jsem si trochu nadával, že jsem si přes noc nenabil obě, protože bych si mnohem lépe zalétal. A létalo mi to dnes poměrně dobře. Musel jsem zpočátku ještě dolaďovat trimy, protože s novým vysílačem (od předvčerejška mám Optic 6 a nemůžu si ho vynachválit) mi to ještě trochu nereagovalo tak, jak bych si představoval. To mě mimochodem stálo taky jeden hodně nepěkný pád, když jsem v cca 3 metrech na chvíli mrknul na vysílač, abych našel páčku trimu. To je samozřejmě velká chyba a nevěřili byste, co se za tu necelou sekundu může všechno stát. Naštěstí to lejdyna přežila bez újmy, stačilo jen oškrábat nánosy hlíny z vrtule.

Dnešní polétáníčko bylo tedy fajn, párkrát se mi povedlo velmi pěkně a blízko u sebe přistát, párkrát to bylo méně pěkně a ne až tak blízko, ale nic jsem nerozbil a to je nejdůležitější. A taky mě pak Aleš (nejzkušenější z nás) pochválil, že mi to pěkně šlo :-)

Sagita EPP Verze 1.0

Verze číslo 1 vycházela ze sestavy Sagita 300 elektro a doporučeného vybavení

• Baterie Etech 1850/7,4V
• Regulátor Jeti Model JES 012
• Přijímač Electron 6
• 2x servo HS 55
• Zvuková signalizace BEL indikátor BF05
  

Orientační cena 4300,- (nepočítána cena přijímače, ten byl u Optic 6)

Zvukovou signalizaci jsem si dal do křídla jen pro jistotu, stačilo mi jednou zažít hledání modelu :-)

Tato sestava vážila i s baterií 436g.

Pro orientační představu doplním, že k ceně modelu stačí přičíst cenu Optic 6 (4349,-), nabíječe Ultramat 15 (3349,-) a drobných doplňků jako jsou lepidla lepenky atp (cca 1000,-) a získáme cenu na pořízení prakticky kompletního vybavení (12998,-).

Proč samokřídlo?

Důvodů bylo samozřejmě hned několik

• poměrně nízké pořizovací náklady
• velká odolnost
• dobré vlastnosti pro bezmotorový let a současně možnost akrobacie
• velikost a skladnost
• možnost létat v podstatě za jakéhokoli počasí
  

Cesta k samokřídlu, aneb jak to celé začalo

Úvodem si dovolím malé seznámení s tím, jak jsem se vlastně k létání dostal.

První myšlenka na zakoupení RC letadla mi probleskla hlavou někdy v létě 2006, vyrazil jsem do Pecky, ale nepochodil jsem, RC set Cessna, který jsem si vyhlédl, neměli. Druhý den jsem tento marný pokus o zakoupení 4 kanálového letadla konzultoval s kolegou, který mi tento model úplně rozmluvil, pro začátečníka se mu zdál dost nevhodný. Na rok jsem tedy úplně zapomněl na létání.

Téměř přesně po roce mi tuto myšlenku vrátil kolega (Mach), který si prohlížel model SkyLady II. Neváhal jsem a po práci to vzal opět přes Pecku. Tentokrát jsem pořídil, a tak se šlo druhý den na pole. Teď to trochu zkrátím, ale musím uvést, že nemá cenu chodit poprvé létat bez zkušeného poradce. My to zkusili a ze SkyLady po třech dnech zůstalo jen křídlo, trup a vysílačka. Taková událost se pohopitelně lehko roznese po okolí, a tak jsem záhy zjistil, že je mezi kolegy poměrně hodně zkušený pilot (Aleš), který se odhodlal předat mi své zkušenosti. SkyLady II dostala nové vnitřnosti a po pár dnech jsem ji už pilotoval bez zbytečného demolování. Můj učitel si na lekce bral samokřídlo, a protože jsem nový přijímač pořídíl i s vysílačkou Optic 6, která má elevonový mix, a samokřídlo jsem si mohl ozkoušet, rozhodl jsem se přesedlat na něj a SkyLady nechat na dlouhé plachtění mé přítelkyni (Klejkolince).