Dnešní sobotní opoledne jsme s Pavlem a Péťou využili k prvnímu zalétání mého Easy Fly. Další novinkou v našem létání byl také nový plácek pro létání - nedaleko našeho bývalého pole jsme našli bezvadnou travnatou plochu, která, jak se později ukázalo, byla velice vhodná i pro tvrdší přistávání.
Na poli se tak sešly tři modely: Sky Lady II (Péťa), křídlo (Pavel) a můj Easy Fly. Bohužel během celé doby foukal nepříjemný silný vítr. První hodila Sky Lady Péťa. Ta se párkrát vzepjala, až se stočila po větru a za našimi hlavami spadla neznámo kam. Naštěstí se jí nic nestalo a mohla létat bez problémů dál. Vítr se po nějaké době malinko zklidnil a tak jsem nad hlavu zvedl EF. Test serv, kontrola výchylek, chvilka sbírání odvahy. A pak jsem ho hodil. Stačilo ho spíš poslat do prostoru než hodit. Majestátným letem velkého dravce plachtil bez motoru asi 20 m, než jsem ho musel posadit na zem, aby nezalétl zbytečně daleko. Ovládla mě euforie a nadšení. Let byl ladný, lehký a ovládání křidélky reagovalo prakticky okamžitě. Následující let už byl s motorem a moje nadšení ještě vzrostlo. Stoupal proti větru spokojeně a rychle jakoby už už chtěl být nahoře. Jenže já ho zase příliš do výšky tahat nechtěl, přeci jen se musíme nejprv trochu blíž seznámit. Ustálil jsem ho a nechal plachtit. Proti větru stál prakticky na místě a výšku ztrácel minimálně. Jen sem tam bylo potřeba korigovat let pomocí křidélek. Po nějaké době jsem ho pustil po větru a začal klesat jakoby na přistání (chtěl jsem si vyzkoušet svůj oblíbený manévr přiblížení na přistání). Poslední zatáčka a byl vlevo za mnou natočený proti větru. Asi tři metry nad zemí jsem zjistil, že sednout se mu vůbec nechce. Narozdíl od Sky Lady potřebuje do přistání trochu nutit, jinak si drží výšku co to jde. Přesto mé rozhodování zda přistát nebo udělat ještě okruh rozhodl EF sám, když po té co na moment ustal vítr, ztratil vztlak a ne úplně hezky dosedl přes křídlo do trávy. Žádné známky poškození, tráva je prostě bezva.
Udělal jsem pak ještě několik letů, na asi 4 minuty morotového letu jsem ve vzduchu zůstal poměrně dlouho, odhaduji to tak na 15 minut času. A to jen proto, že jsem chtěl zkoušet přistávání. Držet se ve vzduchu při takovém větru není moc problém :-) Po několika přistáních jsem zjistil, že se mi kvůli několika nepovedeným pádům utrhl jeden šroubek držící hliníkovou tyč do které se nasouvají křídla. Proto se teď doma snažím vymyslet, jak uchycení křídel vylepšit. Kousek plastu asi opravdu není to pravé.
V každém případě je Easy Fly pro mě jednoznačně šampionem. Za ty peníze je to poměrně hodně dobré muziky.
Fotky najdete jako obvykle ve fotoalbu.
Na poli se tak sešly tři modely: Sky Lady II (Péťa), křídlo (Pavel) a můj Easy Fly. Bohužel během celé doby foukal nepříjemný silný vítr. První hodila Sky Lady Péťa. Ta se párkrát vzepjala, až se stočila po větru a za našimi hlavami spadla neznámo kam. Naštěstí se jí nic nestalo a mohla létat bez problémů dál. Vítr se po nějaké době malinko zklidnil a tak jsem nad hlavu zvedl EF. Test serv, kontrola výchylek, chvilka sbírání odvahy. A pak jsem ho hodil. Stačilo ho spíš poslat do prostoru než hodit. Majestátným letem velkého dravce plachtil bez motoru asi 20 m, než jsem ho musel posadit na zem, aby nezalétl zbytečně daleko. Ovládla mě euforie a nadšení. Let byl ladný, lehký a ovládání křidélky reagovalo prakticky okamžitě. Následující let už byl s motorem a moje nadšení ještě vzrostlo. Stoupal proti větru spokojeně a rychle jakoby už už chtěl být nahoře. Jenže já ho zase příliš do výšky tahat nechtěl, přeci jen se musíme nejprv trochu blíž seznámit. Ustálil jsem ho a nechal plachtit. Proti větru stál prakticky na místě a výšku ztrácel minimálně. Jen sem tam bylo potřeba korigovat let pomocí křidélek. Po nějaké době jsem ho pustil po větru a začal klesat jakoby na přistání (chtěl jsem si vyzkoušet svůj oblíbený manévr přiblížení na přistání). Poslední zatáčka a byl vlevo za mnou natočený proti větru. Asi tři metry nad zemí jsem zjistil, že sednout se mu vůbec nechce. Narozdíl od Sky Lady potřebuje do přistání trochu nutit, jinak si drží výšku co to jde. Přesto mé rozhodování zda přistát nebo udělat ještě okruh rozhodl EF sám, když po té co na moment ustal vítr, ztratil vztlak a ne úplně hezky dosedl přes křídlo do trávy. Žádné známky poškození, tráva je prostě bezva.
Udělal jsem pak ještě několik letů, na asi 4 minuty morotového letu jsem ve vzduchu zůstal poměrně dlouho, odhaduji to tak na 15 minut času. A to jen proto, že jsem chtěl zkoušet přistávání. Držet se ve vzduchu při takovém větru není moc problém :-) Po několika přistáních jsem zjistil, že se mi kvůli několika nepovedeným pádům utrhl jeden šroubek držící hliníkovou tyč do které se nasouvají křídla. Proto se teď doma snažím vymyslet, jak uchycení křídel vylepšit. Kousek plastu asi opravdu není to pravé.
V každém případě je Easy Fly pro mě jednoznačně šampionem. Za ty peníze je to poměrně hodně dobré muziky.
Fotky najdete jako obvykle ve fotoalbu.
0 komentářů:
Okomentovat