16. Model Hobby

Dnes dopoledne začal 16. ročník veletrhu Model Hobby. Koná se na výstavišti v Letňanech a tam jsme se také dnes odpoledne, plni očekávání, vydali.

Veletrh nabízí v hale č. 2 stánky vystavovatelů a v hale č. 6 si návštěvník může prohlédnout svět modelů uvedený tak říkajíc do pohybu. Hala 2 je plná stánků, větších i menších, patřících výrobcům a prodejcům mezi modeláři notoricky známým i těm méně známým. K vidění jsou modely všeho možného, nekonečné záplavy akumulátorů, serv, přijímačů, vysílačů, gumiček a vůbec všeho, co je k modelařině potřeba. Co mě velmi (nemile) překvapilo, bylo opravdu malé zastoupení toho, co si pod pojmem modelařina stále představuji - lepených modýlků letadel, aut, tanků, modelů vlaků atp. Po návštěvě veletrhu se mi ale zdá, jako by snad všemu vládly jen a pouze RC modely. Očekával jsem, že uvidím velká kolejiště plná těch nejmenších detailů se spoustou vlaků a autíček nebo velké modely, jejichž lepení z milionů dílků musí trvat měsíce, ale jejichž propracovanost vyráží dech, spousty funkčních součástek, hejblátek, že hlasy lidí se budou ztrácet v příjemném bzučení serv. Jenže nic z toho se na Model Hobby nekonalo. Vše spíš připomínalo rutinní práci prodejců stojících za pulty čekajících na zákazníka, spíš než na návštěvníka dychtícího po něčem novém a zajímavém, co rozšíří jeho obzory, případně způsobí pocit neutuchající touhy "to" vlastnit, stůj co stůj.

Abych veletrhu jen nekřivdil, je potřeba se zmínit o zajímavé hale č. 6, kde se už něco vidět dá. Velká autodráha nebo obrovské staveniště na kraji města, kde bagry nakládají zeminu na nákladní vozy, zatímco městem projíždí cisterna s naftou hledajíc cestu k nedaleké čerpací stanici (celkově jedna z nejzajímavějších atrakcí), bazén s lodičkami, 1/4 haly je určena 3D akrobacii s "papírovými" letadly a k vidění jsou i obří modely letadel v měřítku 1:2 a dráha pro rychlá, v zatáčkách pěkně "driftující" auta.

Pokud jste tedy nespořili posledních pár výplat na to, abyste si na veletrhu nakoupili s 5procentní slevou (u jednoho stánku dokonce prodávali vystavené modely s 25procentní slevou! - bohužel Easy Glider už byl zamluven ;-) ), a nevadí Vám, že za vstupné zaplatíte 100 Kč, pak je veletrh právě pro Vás. Pokud ovšem očekáváte nějaké žhavé novinky nebo prezentace vlastně čehokoliv, budete, stejně jako my, odjíždět po hodině a půl zklamáni.

Plánovaná vylepšení na Sky Lady

Protože nějaký ten týden už se Sky Lady létám, začínám s blížící se výplatou přemýšlet, co by se dalo vylepšit. Vzhledem k tomu, že lejdyna má ve zvyku poslouchat jen při určité rychlosti, která ale musí být obvykle vyšší než je rychlost obyčejného plachtění, čeká její křídlo přestavba na křidélka. Ta budou ovládaná dvěma servy a budou integrovaná do křídel, resp. do jejich "ušní" části. Dvě serva mi přijdou vhodnější, protože lze s křidélky pracovat mnohem efektivněji (pokud ovšem vlastníte vhodný vysílač).

Další věcí je motor a výdrž. V současnosti se ve vzduchu na jeden akumulátor udržím za bezvětrného počasí (bez jakékoliv termiky) něco kolem 12 minut letu, 6 minut motorově. Není to málo, zvlášť když mám k dispozici akumulátory tři, ale na nějaké ultra super polétání a poplachtění to moc není. Také výkon motoru je na hranici a proto se výška nabírá poměrně zdlouhavě a pomalu. Pokud by se tedy namontoval výkonný střídavý motor a tím pádem i nová vrtule, regulátor a baterie Li-Pol, zaručeně se doba letu výrazně prodlouží. Byť jen tím, že Sky Lady vystoupá mnohem rychleji a tím pádem za kratší motorový let. O řešení kritických okamžiků pomocí motoru ani nemluvě.

Celková kalkulace popisovaných úprav se pohybuje někde kolem 3.000 Kč. To není málo a tak se mi stále vtírá myšlenka, zda není lépe vložit tyto prostředky do nějakého kvalitnějšího modelu. Takový by ale vyšel ještě o něco dráž. Věřte mi, tohle je pěkně těžký oříšek...

Sagita EPP Verze 2.0

Létání se stejnosměrným motorem 300 nebylo špatné, ale netrvalo dlouho a začal jsem přemýšlet jak výkon zvednout.
V úvahu samozřejmě připadala změna baterky na trojčlánek, ale představa přímého pohonu vrtule střídavým motorem mi přišla natolik lákavá, že jsem prostě neodolal a pořídil pro křídlo pohonný set RAY C 2830/12 s regulátorem RAY 18, který mi byl doporučen přímo u Reichardů.
K tomuto setu tedy přišla současně i nová baterie LiPol 1700 E-TECH 11,1 V
Motor jsem přidělal na plastové motorové lože pro samokřídla.

O naprostém rozdílu při létání asi netřeba psát, křídlo létá jako raketa, do výšky 315 metrů se dostane bez problémů za 40 vteřin (měřeno barometrickým výškoměrem s pamětí). Doba motorového letu je 12minut při plném plynu, ve vzduchu tedy vydržím hravě hodinu i déle.

Váha po předělání s baterií 468g
Váha i s barometrickým měřákem 556g

Orientační cena přestavby 2488,-

Kde létáme

Na obrázku vidíte kam chodíme létat. Červeně je vyznačen náš přibližný letový prostor.
Odkaz na mapu si můžete také prohlédnout na Google Maps.

Kanály na frekvenci 40 MHz máme
Já: 54.
Pavel: 52.
Aleš: 88. resp. 53.

Jak poznat rychlost větru - Beaufortova stupnice

Určitě jste se už dostali do situace, že by se Vám hodilo odhadnout, jak silný vítr venku vane a zda se tedy vyplatí jít létat a nebo raději zůstat doma a věnovat jiné užitečné činnosti. Naštěstí existuje tzv. Beaufortova stupnice síly větru. Její výhodou je to, že bez jakéhokoliv měření, pouhým pozorováním, odhadnete poměrně snadno rychlost a sílu větru. Stupnice původně vznikla pro odhad síly větru na moři, postupem času ovšem byla modifikována a proto ji v současné době můžeme použít i pro odhad rychlosti větru na souši, který je uvedený v následujícím přehledu.

Stupeň	Označení větru a příznaky	Rychlost [m/s]
0	Bezvětří: kouř stoupá kolmo	0-1
1	Vánek: pohyb kouře	1-2
2	Větřík: šelestění listů	2-4
3	Slabý vítr: pohyb větviček	4-6
4	Mírný vítr: zdvihá se prach	6-8
5	Čerstvý vítr: ohýbají se keře	8-10
6	Silný vítr: ohýbá větší větve	10-12
7	Prudký vítr: ohýbá stromy	14-17
8	Bouřlivý vítr: ulamuje větve	12-14
9	Vichřice: strhává tašky, láme slabší stromy	17-20
10	Silná vichřice: vyvrací stromy, strhává střechy	20-24
11	Mohutná vichřice: působí rozsáhlé škody	24-30
12	Orkán: ničivé účinky	přes 30

Jak jsme se s Pavlem srazili aneb úsměv, prosím

Včera večer jsme na pole vyrazili v neobvyklé sestavě: Pavel, Šába a Brožík. Šába s sebou vzal kromě psa i foťák a tak jsme se snažili, aby bylo co fotit. Počasí mojí Sky Lady přálo, bylo prakticky bezvětří a navíc příjemný telpý vzduch. Museli jsme vše nafotit pokud možno co nejrychleji, protože slunce nelítostně zapadalo za obzor a světla rychle ubývalo.

Snažili jsme se s Pavlem o pomalé průlety kolem našeho stanoviště a také o to, abychom občas měli na fotce obě naše letadla (Pavlovo křídlo i moji lejdynu). Proto jsme létali poměrně blízko sebe. Při jednom takovém přiblížení se ale stalo to, o co se Pavel s Alešem minulé dny se svými křídly marně snažili - ťukli jsme do sebe! Lépe řečeno Pavel mi sedl seshora na levé křídlo. Lejdyna okamžitě ztratila lehkost, jakou má při tom pěkném ladném letu bez motoru, a po křídle začala padat střemhlav k zemi. Naštěstí Pavel rychle zapnul motor, stočil se doleva, takže já měl dostatek prostoru kolem sebe i pod sebou, abych lejdynu nechal nabrat rychlost a pak ji cca 5 metrů nad zemí za plných otáček motoru hezky zvedl. Uf, jediné štěstí, že se to stalo v dostatečné výšce, jinak bych se asi zapotil, a možná ani to bych před pádem nestihl.

Přestože lejdyna letěla tak jak má, raději jsem rychle přistál a zkontroloval křídlo i serva. Všechno bylo v nejlepším pořádku a tak šla zase rychle do vzduchu, abych ještě stihl pár pomalých obletů, dokud ještě bylo jakž takž vidět.

Potom jsem se už jenom bavil létáním, snažil se nelétat tak daleko, ale spíš vysoko, abych si pomalu zvykal na let nad sebou namísto dosavadního létání daleko a před sebou. Je to opravdu lepší, protože i když to vůbec nenosilo, zalétal jsem si na jedny akumulátory necelých 20 minut, ačkoliv motorového letu vydrží jen něco kolem 6,5 minuty. Rychle jsem vystoupal a pak se už jen snášel pěkně co nejpomaleji k zemi. Zkoušel jsem si přiblížení na přistání, ale včas jsem zapnul motor a celý let opakoval.

Zalétali jsme si včera opět bezvadně a myslím, že ani naše skromné publikum se nenudilo. A i když akumulátory by ještě pár obletů zvládli, museli jsme domů, protože světla bylo málo a o létání jsme si pak mohli nechat ten večer už jen zdát.

PS: Fotky najdete na picasaweb.google.com!

Úpravy na mé Sky Lady

Tady je seznam všecho, co jsem až doposud na Sky Lady upravoval nebo vyměnil

• akumulátor je posazen do polystyrenovém obalu (při nárazu nedojde k poškození motoru a zároveň se při letu nepohybuje)
• mezi akumulátorem a odklápěcím "oknem" je ještě kus polystyrenu, aby akumulátor nevyklouzl nějakým nárazem z obalu nahoru
• přijímač jsem oblepil měkkou fólií a podlepil tak, aby byl de facto zavěšený na bocích trupu (při nárazu se mu tak "nemůže" nic stát)
• anténa je z trupu vyvedena malým otvorem asi 2 cm za křídlem (je asi dobré do otvoru dát ještě kousek bužírky z nějakého drátu nebo to přelepením uchytit napevno, aby se anténa náhodou nepřesekla)
• koupil jsem si vysílačku (Optic 6) s přijímačem (HFD-08-RO s dvojím směšováním), protože v místě kdé létám docházelo k nepříjemnému rušení signálu - teď je to bez nejmenšího problému; nejde ale vůbec o levné řešení a tak je zbytečné to uspěchat a nebo to jde řešit i jinak a mnohem levněji
• tvrdým kartonem oblepeným kvalitní lepící páskou jsem zdvojnásobil plochu směrovky (účinnost je opravdu lepší, s velikostí směrovky to ovšem není dobré přehánět)
• vyměnil jsem servo směrovky za silnější

To je prozatím snad vše.

Ráno na poli

Dnes jsme v sestavě Pavel, Aleš a já vyrazili v půl sedmé na pole, abychom si před odjezdem do práce ještě trochu zalétali. Kluci mají samokřídla, já Sky Lady. Počasí vyšlo poměrně dobře, nefoukalo vlastně vůbec a jediným problémem tak byly omrznuté prsty na páčkách vysílače (vždyť bylo taky něco kolem 4 stupňů).

Pavel má už druhý den na křídle stříďák a tak je šťastnej jak blecha, když mu to teď tak dobře létá. Dokonce ani nestihl za hodinu létání vybít baterie. Za to já šel na pole jen s jednou polonabitou a jednou plnou baterií a tak jsem si trochu nadával, že jsem si přes noc nenabil obě, protože bych si mnohem lépe zalétal. A létalo mi to dnes poměrně dobře. Musel jsem zpočátku ještě dolaďovat trimy, protože s novým vysílačem (od předvčerejška mám Optic 6 a nemůžu si ho vynachválit) mi to ještě trochu nereagovalo tak, jak bych si představoval. To mě mimochodem stálo taky jeden hodně nepěkný pád, když jsem v cca 3 metrech na chvíli mrknul na vysílač, abych našel páčku trimu. To je samozřejmě velká chyba a nevěřili byste, co se za tu necelou sekundu může všechno stát. Naštěstí to lejdyna přežila bez újmy, stačilo jen oškrábat nánosy hlíny z vrtule.

Dnešní polétáníčko bylo tedy fajn, párkrát se mi povedlo velmi pěkně a blízko u sebe přistát, párkrát to bylo méně pěkně a ne až tak blízko, ale nic jsem nerozbil a to je nejdůležitější. A taky mě pak Aleš (nejzkušenější z nás) pochválil, že mi to pěkně šlo :-)

Sagita EPP Verze 1.0

Verze číslo 1 vycházela ze sestavy Sagita 300 elektro a doporučeného vybavení

• Baterie Etech 1850/7,4V
• Regulátor Jeti Model JES 012
• Přijímač Electron 6
• 2x servo HS 55
• Zvuková signalizace BEL indikátor BF05
  

Orientační cena 4300,- (nepočítána cena přijímače, ten byl u Optic 6)

Zvukovou signalizaci jsem si dal do křídla jen pro jistotu, stačilo mi jednou zažít hledání modelu :-)

Tato sestava vážila i s baterií 436g.

Pro orientační představu doplním, že k ceně modelu stačí přičíst cenu Optic 6 (4349,-), nabíječe Ultramat 15 (3349,-) a drobných doplňků jako jsou lepidla lepenky atp (cca 1000,-) a získáme cenu na pořízení prakticky kompletního vybavení (12998,-).

Proč samokřídlo?

Důvodů bylo samozřejmě hned několik

• poměrně nízké pořizovací náklady
• velká odolnost
• dobré vlastnosti pro bezmotorový let a současně možnost akrobacie
• velikost a skladnost
• možnost létat v podstatě za jakéhokoli počasí
  

Cesta k samokřídlu, aneb jak to celé začalo

Úvodem si dovolím malé seznámení s tím, jak jsem se vlastně k létání dostal.

První myšlenka na zakoupení RC letadla mi probleskla hlavou někdy v létě 2006, vyrazil jsem do Pecky, ale nepochodil jsem, RC set Cessna, který jsem si vyhlédl, neměli. Druhý den jsem tento marný pokus o zakoupení 4 kanálového letadla konzultoval s kolegou, který mi tento model úplně rozmluvil, pro začátečníka se mu zdál dost nevhodný. Na rok jsem tedy úplně zapomněl na létání.

Téměř přesně po roce mi tuto myšlenku vrátil kolega (Mach), který si prohlížel model SkyLady II. Neváhal jsem a po práci to vzal opět přes Pecku. Tentokrát jsem pořídil, a tak se šlo druhý den na pole. Teď to trochu zkrátím, ale musím uvést, že nemá cenu chodit poprvé létat bez zkušeného poradce. My to zkusili a ze SkyLady po třech dnech zůstalo jen křídlo, trup a vysílačka. Taková událost se pohopitelně lehko roznese po okolí, a tak jsem záhy zjistil, že je mezi kolegy poměrně hodně zkušený pilot (Aleš), který se odhodlal předat mi své zkušenosti. SkyLady II dostala nové vnitřnosti a po pár dnech jsem ji už pilotoval bez zbytečného demolování. Můj učitel si na lekce bral samokřídlo, a protože jsem nový přijímač pořídíl i s vysílačkou Optic 6, která má elevonový mix, a samokřídlo jsem si mohl ozkoušet, rozhodl jsem se přesedlat na něj a SkyLady nechat na dlouhé plachtění mé přítelkyni (Klejkolince).