Dnes se počasí poměrně vydařilo. Sice byla šílená zima, ale jinak létání nic nebránilo.Po nelehkém naskládání do auta nás dělilo jen pár minut od prvních vzletů.
Nejdřív šel do vzduchu Shark, bohužel z ruky, pole je dost kostrbaté, takže startování ze země nevyšlo.
Nebylo třeba nic extra trimovat, teda nic až na mé zvyky. Shark létá bezvadně, ale úplně jinak než samokřídlo. Jeho potenciál k akrobacii je cítit v každém okamžiku. Let vzhůru nohama je jiný snad jen v tom že vidím barvy které zdobí jeho horní část. Dokonce se mi v jednom okamžiku zavěsil ve vzduchu a naprosto bez problémů tam tak několik vteřil setrval. Musel jsem ale na přistání, abych zaletěl i Dragona. K přistání není třeba nic moc psát, Shark prostě přistál a tvářil se při tom jako suverén.
DragonFly vystartoval též z ruky, energicky a sportovně si to nasměroval vzhůru. Chová se přesně tak jak bylo potřeba, je to krásné začátečnické letadlo, které poslouchá a přiměřenou rychlostí okouzluje své okolí. Trimovat bylo třeba, a to nakonec hlavně proto, že se povolilo utažení táhla výškovky a letadlo při plném přitažení letělo rovně. To ho nakonec připravilo o vrtuli, při přistání. Než se tak stalo, zkoušela jeho řízení Klejkolinka přes kabel učitel/žák.
Šlo jí to moc hezky, trénování na simulátoru je znát. Jak se nepletou směry ovládání, je to už hračka. Její přistání bylo ukázkové. Při druhém letu zaletělo letadlo dál od nás k drátům vysokého napětí a nereagovalo přesně tak jak bylo potřeba, silnější vítr k tomu a nepříjemná situace nastala raz dva. Trvalo to minimálně minutu, než se Dragon dostal zpět pod kontrolu a vrátil se zpět k nám.
Vrátil jsem se opět k Sharkovi, létal s ním a zvykal si. Šlo to bezvadně, ale přesně ve chvíli kdy by nikdo nechtěl končit mu došla baterka. I teď cítím jak jsem si to neužil do konce, zkoušel jsem hodně, ale né tolik abych si už řekl "stačilo, jde se domu". Nebýt toho mrazu, jsem už na poli zpět.
Na poli byl samozřejmě i Mach. Jenže ten létá a přistává tak dobře, že jsem na něj ani moc nekoukal, je to jako si pustit učebnici o létání s větroni, což může člověk udělat i v teple :-D .
Nejdřív šel do vzduchu Shark, bohužel z ruky, pole je dost kostrbaté, takže startování ze země nevyšlo.
Nebylo třeba nic extra trimovat, teda nic až na mé zvyky. Shark létá bezvadně, ale úplně jinak než samokřídlo. Jeho potenciál k akrobacii je cítit v každém okamžiku. Let vzhůru nohama je jiný snad jen v tom že vidím barvy které zdobí jeho horní část. Dokonce se mi v jednom okamžiku zavěsil ve vzduchu a naprosto bez problémů tam tak několik vteřil setrval. Musel jsem ale na přistání, abych zaletěl i Dragona. K přistání není třeba nic moc psát, Shark prostě přistál a tvářil se při tom jako suverén.
DragonFly vystartoval též z ruky, energicky a sportovně si to nasměroval vzhůru. Chová se přesně tak jak bylo potřeba, je to krásné začátečnické letadlo, které poslouchá a přiměřenou rychlostí okouzluje své okolí. Trimovat bylo třeba, a to nakonec hlavně proto, že se povolilo utažení táhla výškovky a letadlo při plném přitažení letělo rovně. To ho nakonec připravilo o vrtuli, při přistání. Než se tak stalo, zkoušela jeho řízení Klejkolinka přes kabel učitel/žák.
Šlo jí to moc hezky, trénování na simulátoru je znát. Jak se nepletou směry ovládání, je to už hračka. Její přistání bylo ukázkové. Při druhém letu zaletělo letadlo dál od nás k drátům vysokého napětí a nereagovalo přesně tak jak bylo potřeba, silnější vítr k tomu a nepříjemná situace nastala raz dva. Trvalo to minimálně minutu, než se Dragon dostal zpět pod kontrolu a vrátil se zpět k nám.
Vrátil jsem se opět k Sharkovi, létal s ním a zvykal si. Šlo to bezvadně, ale přesně ve chvíli kdy by nikdo nechtěl končit mu došla baterka. I teď cítím jak jsem si to neužil do konce, zkoušel jsem hodně, ale né tolik abych si už řekl "stačilo, jde se domu". Nebýt toho mrazu, jsem už na poli zpět.
Na poli byl samozřejmě i Mach. Jenže ten létá a přistává tak dobře, že jsem na něj ani moc nekoukal, je to jako si pustit učebnici o létání s větroni, což může člověk udělat i v teple :-D .
