Technická pravidla pro soutěže létajících rc minimaket

Při hledání podrobnějšího popisu způsobu přistání jsem narazil na další moc hezky udělané stránky, jedná se o

Technická pravidla pro soutěže létajících rc minimaket

Stránky obsahují popis povinných prvků a některých volitelných prvků. U každého z nich pak i nejčastější chyby.

Podrobný popis akrobatických prvků

Tento odkaz přikládám jako doplněk k odkazům v Jak na akrobacii.
Obsahuje velice pěkně zobrazené a popsané akrobatické prvky.

http://www.rc.nareks.cz/akrobacie.htm


Na tyto stránky mi zaslal odkaz Jarda, kterému tímto velice děkuji ;-) .

e-Station BC-6 Dual Power

Tak trochu jiná liga.
Jak jsem zde již napsal, nahradila tato nabíječka mojí původní Ultramat 15. To, že se jedná o ohromný skok snad ani netřeba psát, kdo by nevěřil, ať nahlédne do manuálů a uzná sám.

Jediný parametr za Ultramatkou zaostává, a to vybíjecí proud. Ten je u e-Statiton jen 1A narozdíl od 5A Graupnera. Nevýhoda to jistě může být, ale u nabíjení LiPo baterií je to prakticky nepotřebná funkce a na nabíjení tužkových baterií, které se vezou do nabíječky až vybité 1A stačí. Zato velice potěší, že chlazení při vybíjení probíhá pasivně, a tak je krásně tichá.
Co doopravdy stojí za pozornost, je výběr programů pro baterie Li**, rozepisovat se do podrobností nemá veliký význam, návod ke stažení je na stánkách rcm Pelikán, v rychlosti jen uvedu že mimo běžného nabíjení má speciální program pro balancování článků, srovnání napětí pro skladování a mnoho nastavení a kontrol během průběhu nabíjení.

Zabudovaný balancer, který zobrazuje napětí na jednotlivých článcích je veliké plus. Je až neuvěřitelné že i přes svoji cenu 3990,- položí Ultramat 15 v této kategorii na lopatky. Ta s koupí nového balanceru těžko vyjde pod 4000,-.

Pro lehké porovnání obou nabíječek ještě uvedu pár kladů, které ultramat 15 nemá:

• Dovede nabíjet LiFe
• Při cyklování je možné zobrazit hodnoty vybitých i nabitých mA
• Je možné nastavit dobu mezi započetím dalšího cyklu
• Je možné zapojit teploměr a s ním nastavit další užitečné kontroly (vychladnutí článků u cyklování, vypnutí při překročení teploty)
• Jde zapojit k PC
• Zobrazování hodnot napětí na jednotlivých článcích
  
• Umožňuje ukládat nastavení nabíjení
• Mnoho uživatelského nastavení (ozvučení, vypnutí při překročení náboje, časovaná kontrola stavu baterií atd)

Je toho prostě hodně, musím ještě uvést, že je nabíječka velice malá a obsahuje sadu základních konektorů pro připojení baterií E-TECH, Shark POWER / PolyQuest.

Ultramat 15

Ultramat 15 - Nabíječka, která nepřekvapí.
Myslím, že přesně tak zněl titulek jedné z recenze na tuto nabíječku, přesněji se její popis snad ani vystihnout nedá.

Píši tento článek až jako zpětné hodnocení, dnes už mám za ní náhradu, o které se zde brzy rozepíšu.

Nabíječku jsem vybral, protože uměla nabíjet i vybíjet, byla na 230 i 12V a dokázala spravovat všechny typy baterií, které jsem v té době vlastnil.

Její funkce naprosto stačili ke všemu základnímu co je třeba, uživatelského nastavení obsahovala pomálu. Výčet jejich funkcí se vešel na krabičku a víc doopravdy neuměla. Nešel například vypnout zvuk odezvy kláves ani alarm dokončení programu. U nastavení baterií šel nastavit pouze deltapeak (NiMH, NiCd) nic víc. Samotné nabíjení lipol mělo jeden jediný program. Prostě vše co je nejčastěji třeba.

Později se ukázalo, že pravděpodobně její firmware obsahuje chybu. Pokud byla baterie lipol nabíjena déle než 66 minut a neměla v tu chvíli napětí 12,5V a vyšší (trojčlánek), byl proces ukončen. Baterka tedy nedobitá. Žádné nastavení s tím nesouviselo, tak musela do reklamace.

Reklamace se trochu zamotala a tak nestihla do 30 dní dorazit ze servisu. Musím uznat, že jsem tuto situaci více než uvítal a začal se těšit na změnu v podobě e-Station BC-6 Dual Power.

Jak na akrobacii?

Našel jsem hezký článek na RC Serveru, který se zabývá úvodem k létání s akrobaty.

Jak na akrobacii?

A s tím souvisí i seznam základních akrobatických prvků

Frekvenční skener AX 700

Není to tak dlouho, co jsme s Machem dorazili na naše oblíbené políčko a několik set metrů od nás viděli ve vzduchu létat cizí model.
Za sídlištěm jako je to naše, kde není žádná vymezená lokalita pro modeláře, se létá prostě kdekoli. Tenkrát jsme zkusili zapnout letadla bez vysílače a očekávali, že by modelář na stejném kanále způsobil smysluplné výchylky ovládaných prvků. K tomu nedošlo, tak jsme šli do vzduchu, ale dobrý pocit to vůbec nebyl.
Musím ještě dodat, že potenciální nebezpečí nemusí číhat pouze ve vzduchu. Pro univerzálnost použití jsme pořídili 40MHz systém, který je možno použít pro ovládání jakéhokoli modelu (auta, lodě ...).

AX 700 - nejmenší řešení na světě.
Skener frekvence je pro takové situace ideální volba, jediné čemu nedovede zabránit, je ohrožení vašeho modelu, který je již ve vzduchu - pokud jiný modelář pustí vysílač.
Před startem ale projde celé pásmo 40MHz a zobrazí stav rušení na jednotlivých kanálech. Tento úkon provede během pár vteřin, nejde o nic co by zdržovalo přípravu k letu.
Pro přednastavený pak spustí alarm, je-li již někým obsazen.
Při zapnutí vysílačky si může být modelář jistý, že neohrozí již letící model někoho jiného.

Popis produktu

1. Snadno použitelný kapesní přístroj s velkým LCD displejem (128x64 bodů).
2. Možnost volby frekvenčního pásma, kanálu, rozlišení, prahové úrovně signálu a útlumu.
3. Zvuková signalizace nízkého napájecího napětí.
4. Zvuková signalizace přítomnosti rušivého signálu na zvoleném kanálu nebo části pásma (nastavitelné šířky).
5. Automatické vypínání po nastavitelné době nečinnosti pro úsporu energie.
6. Citlivost: -102 dB
7. Nízký proudový odběr: 8 mA
8. Nejmenší frekvenční skener na světě.
9. Vhodný pro všechny frekvence používané v RC modelářství.

Cena nového skeneru (1590,-) není malá, existují prý i levnější řešení. Na starý přijímač stačí vložit krystal stejného kanálu a sluchátko. Pokud někdo vysílá, je to prý dobře slyšet...
Já jsem ale využil bazarové nabídky a pořídil skener za 900,-.

Pult pro Optic 6

Optic 6 je klasický palcový vysílač. Každopádně jsem se učil řídit od Aleše, který se svojí pultovou Futabou používal k ovládání pák palec s ukazováčkem. Ovládání se i mě zdálo být přesnější, takže jsem to prostě okoukal.
Pult pro Optica se mi zdál nejdříve zbytečný, dokázal jsem se zavěšenou vysílačkou pohodlně řídit, ale nutno říci, že plachtění se samokřídlem moc velké změny výchylek pák nepotřebovalo.

Jakmile jsem začal zkoušet se Sharkem, začal jsem na pult myslet častěji a častěji. Nejde jen o pohodlnější a přesnější řízení, neustálé motorové létání vyžaduje i častější kontrolu nalétaného času, který byl přes zavěšovací popruh špatně vidět.

Venku je počasí leda tak na dálkově ovládané sáně, ale zkoušel jsem pult na FMS (musel jsem do něj vyvrtat díru pro zasunutí konektoru učitel/žák, což šlo snadno). Byl jsem překvapený jak hodně se řízení s ním změnilo. Poloha rukou je trochu na jiném místě a při ovládání se veškerý pohyb dělá jen prsty, zdá se tak být tedy mnohem větší, což doopravdy velice zpřesnilo pohyb pákou. Na display je krásně vidět, popruh přes krk je mnohem širší a pohodlnější.

Pult pro Optic 6 stojí 799,- vzhledem k počasí ale zbývá tolik času na procházení bazarové annonce, že jsem i jeho koupil z druhé ruky a to za 600,- .

Vrtulníček PicooZ

K Vánocům jsem letos pod stromeček dostal i blbůstku, ze které jsem měl ovšem velkou radost. Je jí malý vrtulníček PicooZ. Nápis na krabici hlásá, že jde o nejlehčí a nejmenší létající modýlek vrtulníku. Vždyť průměr hlavního rotoru je pouhých 134 mm.

Balení obsahuje složený vrtulník, infra vysílač se dvěma diodami signalizujícími zapnutí a nabíjení, náhradní stabilizační vrtule, sadu tří nálepek sloužících jako volitelné zatížení čumáku pro let vpřed a český manuál. Součástí balení není 6 tužkových AA baterií, které jsou potřeba pro vysílač, který slouží zároveň jako nabíječka vrtulníku.

Vrtulník je skutečně miniaturní, ve vzduchu působí spíš jako velká blikající vážka (ve vrtulníku po zapnutí bliká modrá dioda), než nějaký model. Ovládá se pomocí dvou kanálů - výkon motoru hlavní vrtule ovládá let nahoru/dolů a motůrek stabilizační vrtule zase směr, kterým se helikoptérka natáčí. Vpřed pak letí pomocí zatíženého čumáku. Na ovládači je také možné trimování, aby se helikoptérka nenatáčela setrvačností od hlavního motorku. Podle mých zkušeností se ale trimování vymaže po vypnutí vysílače a je tak potřeba dotrimovávat prakticky po každém jeho zapnutí znovu. Stabilita letu, resp. otáčení vrtulníku kolem vertikální osy, se liší také v závislosti na výkonu a tak je potřeba trimovat i v průběhu letu podle toho, jak se postupně vybíjí akumulátor. Dosah signálu z vysílače je zcela dostatečný a pokud vrtulník nezalétne za nějakou větší překážku, signál se neztratí. Každý vrtulníček má svůj pevný kanál (označený A, B nebo C, přičemž každý má vlastní barevnou variantu potisku) takže se dají koupit až tři helikoptérky do jedné domácnosti, které mohou létat najednou.

Samotný let je po úplném nabití spíše snahou vyhnout se překážkám, než cokoliv jiného. Ovládání je, do doby než se akumulátor alespoň částečně vybije, poněkud složité. Je-li totiž přidáván nebo ubírán "plyn", dochází ke ztrátě rovnováhy mezi otáčením vrtulníku a vyrovnáváním tohoto otáčení pomocí stabilizační vrtulky a model se začne točit kolem vertikální osy, dokud není tento pohyb vyrovnán stabilizační vrtulí nebo korekcí plynu. Podle Murphyho zákonů se tak často stočí směrem k nejbližší překážce a nezbývá, než ho jít zvednout ze země. Když se akumulátor vybije zhruba na třetinu, lze už helikoptérku ovládat přesněji, není tak divoká, a dá se už hovořit o kontrolovaném, leč opatrném letu. Vrtulníček není příliš vhodný pro exteriéry, vadí mu i nepatrný vítr. V interiéru dokáže létat i v prostoru 2x2 metry, přičemž není potřeba se obávat poškození nábytku - když do něj vrtulka sekne, nemá takovou sílu, aby ho byť jen poškrábala. Pozor je potřeba si dávat na věci, které může snadno shodit a také na květiny, které dokáže částečně poškodit vrtulí.

Když se vrtulník vybije natolik, že už není schopen sám sebe unést, což je zhruba po 3-5 minutách letu, je potřeba ho vypnout pomocí malého "jumperu" na jeho pravé straně a do vedlejšího konektoru se připojí nabíjecí drátek z vysílačky. Vrtulník se tedy nabíjí z baterií ve vysílačce. Nabíjení trvá zhruba 15 minut a jeho ukončení je signalizováno zhasnutím zeleného světýlka a po delší době i vypnutím celé vysílačky (což je opravdu příjemná funkce a řekl bych, že u takto levného řešení až nečekaná). Moje akumulátory 800 mAh vydrží ve vysílačce zhruba den pohodového létání následovaného okamžitým dobíjením. Doporučuji tedy používat výhradně dobíjecí akumulátory.

Legrace s vrtulníčkem opravdu je, to nelze zapřít a k jeho řízení není potřeba žádných zkušeností s ovládáním modelů. Nabourat s ním do stěny nebo čehokoliv jiného zvládne stejně tak dobře majitel, jako i ten, kdo jej ovládá poprvé. Kolikrát mě překvapilo, že i přes jeho divokost ho ve vzduchu udrží poměrně dlouho i úplní začátečníci (manuál říká, že je určen pro děti už od 8 let). Velkou výhodou je, že helikoptérka vydrží skutečně až brutální nárazy a pády a až na prasklou stabilizační vrtulku, která se ale dá celkem dobře sehnat, se na ní nikomu nepodařilo zničit nic jiného. Pokud si chcete zablbnout s něčým létajícím i doma a papírové vlaštovky vás už omrzely, mohu PicooZ nebo některý podobný mini vrtulník vřele doporučit.

Další fotky jsou ve webovém albu.
Velmi pěkná a trochu podrobnější recenze je také na webu AviArium.wz.cz.

Silvestr na letišti

Zní to jak z krásné modelářské pohádky – Silvestr strávený na letišti. Tak přesně takové silvestrovské dopoledne jsme si udělali ve složení Klejkolinka, Pavel a já na základě pozvání modeláře pana Jardy na Nymburském letišti, které nabízí zpevněnou i travnatou přistávací dráhu a vzhledem k nízkému provozu je tak ideální pro všechny letecké modeláře.

Pozváni jsme byli na devátou hodinu, takže z Prahy jsme vyjížděli chvíli před osmou ranní. Tou dobou začalo z potemnělé zatažené oblohy sněžit a na zemi se tvořily zledovatělé plochy po deštích, které nás budily během noci. Všechna naše letadla jsme díky tréninku den předem (viz Pavlův předchozí článek) dokázali naskládat bez problémů do vozu a vyrazili směr Nymburk.

Jako zázrakem se s každým ujetým kilometrem počasí vylepšovalo a i poslední zbytky pesimismu v tomto směru pominuly, když jsme za krásného slunečného rána parkovali v areálu letiště. Jen mlžný opar povalující se kolem remízků oddělujících nekonečná pole Polabské nížiny a zvolna tající zledovatělá tráva nám připomínaly, jaké je vlastně roční období.

Na letišti už čekali tři modeláři, mezi nimi i pan Jarda. Během vytahování našich modelů z vozu odešli dva z nich připravovat pouštění upoutaných modelů, poměrně zajímavé rarity mezi leteckými modeláři. My jsme zůstali a mohli mezitím sledovat, jak pan Jarda létá se svým modelem, který ač z EPP, byl největší ze všech akrobatů, které jsme na Silvestra viděli. A létal s ním opravdu bravurně, všechny manévry byly prováděny přesně a bez jakýchkoliv zbytečných dorovnávacích pohybů navíc. Vždy létal několik málo minut a poté dobil model z autobaterie, kterou měl ve voze a za pár desítek minut mohl zase do vzduchu. Mezitím klábosil s ostatními kamarády modeláři. Tak nějak by to asi mělo opravdu na modelářských akcích a srazech fungovat.

Když tedy pan Jarda dolétal, šel do vzduchu Pavel i já. Pavel konečně mohl zkoušet vzlety ze země a ukázalo se, že by nebylo od věci koupit na Sharka větší kolečka, protože i na poměrně dobrém povrchu hrozilo převržení modelu, pokud by zajel do některé díry. To se naštěstí nestalo a tak jsme si pěkně zalétali. Po přistání Pavel připojil Klejkolinku na kabel učitel-žák a do vzduchu vzlétl i Dragon Fly. I přes předletovou kontrolu měl ale ve vzduchu zjevné problémy, později se ukázalo, že jedno ze serv nefungovalo tak, jak by mělo. Přistání ale proběhlo bez problémů. Serva byla překontrolována a Dragon Fly se vznesl podruhé. To bylo také naposledy, protože servo prostě odmítalo fungovat a let skončil nepříjemnou čenichovkou daleko od nás. Vrtule byla zlomená a křídlo, které je upevněno k trupu gumičkami nepatrně natrhlo i „kabinu“. Opravy byly hotové už ten den večer, jak jsem se dověděl z Pavlovy SMS, v Nymburce už ale létat s Dragonem nešlo. Pavel tak začal trochu trénovat přistání se Sharkem, protože to není úplně lehké. Návyk na samokřídlo zřejmě způsobuje, že přistávací rychlost Sharka je nižší než by měla být a model při kontaktu se zemí se okamžitě zastaví (padne na podvozek) – což občas končí i převrácením na vrtuli – namísto toho, aby po dosednutí ještě alespoň pár decimetrů popojel a až tím ztratil rychlost.

Když jsme oba s Pavlem dolétali, šli jsme se s velkým zájmem podívat na upoutané modely, se kterými se létalo poněkud stranou od nás. Dověděli jsme se, že takový model je ovládán dvěma lanky a létá tak vlastně stále dokola kolem člověka, který ho vede. Co mi připadalo zajímavé je, že model přistává až po vyčerpání paliva, dřív prostě není jak ho vypnout. Neustálé otáčení se dokola za modelem způsobovalo i zjevné motání hlavy. Někteří odvážlivci, kteří si vedení modelů zkoušeli aniž by na tuto činnost byli zvyklí, tak vypadli i dlouho po přistání trochu „rozhozeně“. My jsme se ale k ničemu takovému i přes pozvání neodvážili, přeci jen hrozilo rozbití cizího modelu a kdoví, kolik taková věc může stát.
Během doby strávené na letišti stále přijížděli další a další modeláři. Celkový počet aut na letišti tak nakonec mohl být kolem deseti vozů. Bohužel počasí se ale pozvolna horšilo, až začalo znovu sněžit a tak jsme zdaleka neviděli všechny modely, které byly dovezeny. Nakonec zčernalá obloha vypadala opravdu nelétatelně, Shark i Dragon Fly už byly bez energie a tak jsme po hodině a půl dospěli k rozhodnutí, že nic víc už vidět nemůžeme a proto jsme se rozloučili a vydali se zpět do Prahy.

Silvestrovské létání v Nymburce bylo moje první létání na letišti a musím říct, že setkávat se s dalšími modeláři je velmi příjemná činnost. Ověřil jsem také, že můj Easy Fly je model, se kterým se sice nedá létat tak akrobaticky, za to si ale můžu zalétat mnohonásobně déle a to je vlastnost, která absenci většiny akrobatických prvků dostatečně vyváží. Konec konců blbnout se dá i s Easy Fly. Na rozum mi přichází parafráze známého motta: Kde ostatní končí, já začínám. Létání s panem Jardou mě přivedlo i na další věc – že je potřeba, abych cvičil přesné ovládání modelu bez zbytečných korekcí. Zároveň jsem si dal předsevzetí naučit se správně točit model, tedy nejen pomocí křidélek, ale vhodně používat i směrovku s výškovkou.

Doufám, že v roce 2008 zažijeme opravdu hodně modelářských akcí a srazů podobného typu a to třeba i bez modelů. I pouhé nasávání atmosféry, odposlouchávání zkušeností a pozorování lidí, kteří mají větší zkušenosti, může být bezesporu v konečném důsledku stejně užitečné, jako létání samo.

Fotky jsou k vidění v mém webovém albu.