K Vánocům jsem letos pod stromeček dostal i blbůstku, ze které jsem měl ovšem velkou radost. Je jí malý vrtulníček PicooZ. Nápis na krabici hlásá, že jde o nejlehčí a nejmenší létající modýlek vrtulníku. Vždyť průměr hlavního rotoru je pouhých 134 mm.
Balení obsahuje složený vrtulník, infra vysílač se dvěma diodami signalizujícími zapnutí a nabíjení, náhradní stabilizační vrtule, sadu tří nálepek sloužících jako volitelné zatížení čumáku pro let vpřed a český manuál. Součástí balení není 6 tužkových AA baterií, které jsou potřeba pro vysílač, který slouží zároveň jako nabíječka vrtulníku.
Vrtulník je skutečně miniaturní, ve vzduchu působí spíš jako velká blikající vážka (ve vrtulníku po zapnutí bliká modrá dioda), než nějaký model. Ovládá se pomocí dvou kanálů - výkon motoru hlavní vrtule ovládá let nahoru/dolů a motůrek stabilizační vrtule zase směr, kterým se helikoptérka natáčí. Vpřed pak letí pomocí zatíženého čumáku. Na ovládači je také možné trimování, aby se helikoptérka nenatáčela setrvačností od hlavního motorku. Podle mých zkušeností se ale trimování vymaže po vypnutí vysílače a je tak potřeba dotrimovávat prakticky po každém jeho zapnutí znovu. Stabilita letu, resp. otáčení vrtulníku kolem vertikální osy, se liší také v závislosti na výkonu a tak je potřeba trimovat i v průběhu letu podle toho, jak se postupně vybíjí akumulátor. Dosah signálu z vysílače je zcela dostatečný a pokud vrtulník nezalétne za nějakou větší překážku, signál se neztratí. Každý vrtulníček má svůj pevný kanál (označený A, B nebo C, přičemž každý má vlastní barevnou variantu potisku) takže se dají koupit až tři helikoptérky do jedné domácnosti, které mohou létat najednou.
Samotný let je po úplném nabití spíše snahou vyhnout se překážkám, než cokoliv jiného. Ovládání je, do doby než se akumulátor alespoň částečně vybije, poněkud složité. Je-li totiž přidáván nebo ubírán "plyn", dochází ke ztrátě rovnováhy mezi otáčením vrtulníku a vyrovnáváním tohoto otáčení pomocí stabilizační vrtulky a model se začne točit kolem vertikální osy, dokud není tento pohyb vyrovnán stabilizační vrtulí nebo korekcí plynu. Podle Murphyho zákonů se tak často stočí směrem k nejbližší překážce a nezbývá, než ho jít zvednout ze země. Když se akumulátor vybije zhruba na třetinu, lze už helikoptérku ovládat přesněji, není tak divoká, a dá se už hovořit o kontrolovaném, leč opatrném letu. Vrtulníček není příliš vhodný pro exteriéry, vadí mu i nepatrný vítr. V interiéru dokáže létat i v prostoru 2x2 metry, přičemž není potřeba se obávat poškození nábytku - když do něj vrtulka sekne, nemá takovou sílu, aby ho byť jen poškrábala. Pozor je potřeba si dávat na věci, které může snadno shodit a také na květiny, které dokáže částečně poškodit vrtulí.
Když se vrtulník vybije natolik, že už není schopen sám sebe unést, což je zhruba po 3-5 minutách letu, je potřeba ho vypnout pomocí malého "jumperu" na jeho pravé straně a do vedlejšího konektoru se připojí nabíjecí drátek z vysílačky. Vrtulník se tedy nabíjí z baterií ve vysílačce. Nabíjení trvá zhruba 15 minut a jeho ukončení je signalizováno zhasnutím zeleného světýlka a po delší době i vypnutím celé vysílačky (což je opravdu příjemná funkce a řekl bych, že u takto levného řešení až nečekaná). Moje akumulátory 800 mAh vydrží ve vysílačce zhruba den pohodového létání následovaného okamžitým dobíjením. Doporučuji tedy používat výhradně dobíjecí akumulátory.
Legrace s vrtulníčkem opravdu je, to nelze zapřít a k jeho řízení není potřeba žádných zkušeností s ovládáním modelů. Nabourat s ním do stěny nebo čehokoliv jiného zvládne stejně tak dobře majitel, jako i ten, kdo jej ovládá poprvé. Kolikrát mě překvapilo, že i přes jeho divokost ho ve vzduchu udrží poměrně dlouho i úplní začátečníci (manuál říká, že je určen pro děti už od 8 let). Velkou výhodou je, že helikoptérka vydrží skutečně až brutální nárazy a pády a až na prasklou stabilizační vrtulku, která se ale dá celkem dobře sehnat, se na ní nikomu nepodařilo zničit nic jiného. Pokud si chcete zablbnout s něčým létajícím i doma a papírové vlaštovky vás už omrzely, mohu PicooZ nebo některý podobný mini vrtulník vřele doporučit.
Další fotky jsou ve webovém albu.
Velmi pěkná a trochu podrobnější recenze je také na webu AviArium.wz.cz.
Balení obsahuje složený vrtulník, infra vysílač se dvěma diodami signalizujícími zapnutí a nabíjení, náhradní stabilizační vrtule, sadu tří nálepek sloužících jako volitelné zatížení čumáku pro let vpřed a český manuál. Součástí balení není 6 tužkových AA baterií, které jsou potřeba pro vysílač, který slouží zároveň jako nabíječka vrtulníku.
Vrtulník je skutečně miniaturní, ve vzduchu působí spíš jako velká blikající vážka (ve vrtulníku po zapnutí bliká modrá dioda), než nějaký model. Ovládá se pomocí dvou kanálů - výkon motoru hlavní vrtule ovládá let nahoru/dolů a motůrek stabilizační vrtule zase směr, kterým se helikoptérka natáčí. Vpřed pak letí pomocí zatíženého čumáku. Na ovládači je také možné trimování, aby se helikoptérka nenatáčela setrvačností od hlavního motorku. Podle mých zkušeností se ale trimování vymaže po vypnutí vysílače a je tak potřeba dotrimovávat prakticky po každém jeho zapnutí znovu. Stabilita letu, resp. otáčení vrtulníku kolem vertikální osy, se liší také v závislosti na výkonu a tak je potřeba trimovat i v průběhu letu podle toho, jak se postupně vybíjí akumulátor. Dosah signálu z vysílače je zcela dostatečný a pokud vrtulník nezalétne za nějakou větší překážku, signál se neztratí. Každý vrtulníček má svůj pevný kanál (označený A, B nebo C, přičemž každý má vlastní barevnou variantu potisku) takže se dají koupit až tři helikoptérky do jedné domácnosti, které mohou létat najednou.
Samotný let je po úplném nabití spíše snahou vyhnout se překážkám, než cokoliv jiného. Ovládání je, do doby než se akumulátor alespoň částečně vybije, poněkud složité. Je-li totiž přidáván nebo ubírán "plyn", dochází ke ztrátě rovnováhy mezi otáčením vrtulníku a vyrovnáváním tohoto otáčení pomocí stabilizační vrtulky a model se začne točit kolem vertikální osy, dokud není tento pohyb vyrovnán stabilizační vrtulí nebo korekcí plynu. Podle Murphyho zákonů se tak často stočí směrem k nejbližší překážce a nezbývá, než ho jít zvednout ze země. Když se akumulátor vybije zhruba na třetinu, lze už helikoptérku ovládat přesněji, není tak divoká, a dá se už hovořit o kontrolovaném, leč opatrném letu. Vrtulníček není příliš vhodný pro exteriéry, vadí mu i nepatrný vítr. V interiéru dokáže létat i v prostoru 2x2 metry, přičemž není potřeba se obávat poškození nábytku - když do něj vrtulka sekne, nemá takovou sílu, aby ho byť jen poškrábala. Pozor je potřeba si dávat na věci, které může snadno shodit a také na květiny, které dokáže částečně poškodit vrtulí.
Když se vrtulník vybije natolik, že už není schopen sám sebe unést, což je zhruba po 3-5 minutách letu, je potřeba ho vypnout pomocí malého "jumperu" na jeho pravé straně a do vedlejšího konektoru se připojí nabíjecí drátek z vysílačky. Vrtulník se tedy nabíjí z baterií ve vysílačce. Nabíjení trvá zhruba 15 minut a jeho ukončení je signalizováno zhasnutím zeleného světýlka a po delší době i vypnutím celé vysílačky (což je opravdu příjemná funkce a řekl bych, že u takto levného řešení až nečekaná). Moje akumulátory 800 mAh vydrží ve vysílačce zhruba den pohodového létání následovaného okamžitým dobíjením. Doporučuji tedy používat výhradně dobíjecí akumulátory.
Legrace s vrtulníčkem opravdu je, to nelze zapřít a k jeho řízení není potřeba žádných zkušeností s ovládáním modelů. Nabourat s ním do stěny nebo čehokoliv jiného zvládne stejně tak dobře majitel, jako i ten, kdo jej ovládá poprvé. Kolikrát mě překvapilo, že i přes jeho divokost ho ve vzduchu udrží poměrně dlouho i úplní začátečníci (manuál říká, že je určen pro děti už od 8 let). Velkou výhodou je, že helikoptérka vydrží skutečně až brutální nárazy a pády a až na prasklou stabilizační vrtulku, která se ale dá celkem dobře sehnat, se na ní nikomu nepodařilo zničit nic jiného. Pokud si chcete zablbnout s něčým létajícím i doma a papírové vlaštovky vás už omrzely, mohu PicooZ nebo některý podobný mini vrtulník vřele doporučit.
Další fotky jsou ve webovém albu.
Velmi pěkná a trochu podrobnější recenze je také na webu AviArium.wz.cz.
0 komentářů:
Okomentovat