Už nějakou dobu zde píši o naší nové louce, na které létáme. Nachází se nedaleko našeho původního místa, jen je o trochu blíž a je nesrovnatelně lepší. Můžete se na ni podívat na mapy.cz.
Podzimní létání
Je tu podzim se vším všudy. Dny jsou většinou větrné a studené a chodit létat po práci už nejde, rychle se stmívá. Létání si tak nechávám až na víkendy. Jenže ani tehdy to nemusí vždy vyjít. Třeba včera - bylo celý den tak větrno a zima, že se mi ven vůbec nechtělo. Za to dnes ráno, když jsem vykoukl rozespale z okna a uviděl to tiché bezvětří a světlé mraky bez deště, jsem na louku vyrazit musel. Šli i Pavel a Péťa a tak jsme létali v již klasickém složení.
Když jsme dorazili na naše místo, podmínky byly téměř ideální (s přihlédnutím k aktuálnímu ročnímu období). Nepršelo, vítr prakticky nefoukal a tráva byla skoro suchá. Vzhůru do vzduchu. Létalo se dobře, tedy až na omrznuté prsty na páčkách vysílače. Sem tam vykouklo i sluníčko, bezvadná věc na zimou zkřehlé tělo a zlepšení nálady. Péťa už se Sky Lady uletěla několik dlouhých okruhů kolem nás a také přistání byla lepší než kdy jindy. Už to nebude dlouho trvat a bude létat jako ostřílený pilot. K tomu jí určitě pomůže i nový Optic 6, se kterým dnes prvně létala. Jednou se jí ale povedlo zaletět daleko za nás a nepěkně spadnout na jednu zahradu zahrádkářské kolonie. To se paradoxně stalo osudným i mně, protože jsem to celé sledoval a úplně zapomněl na to, že ve vzduchu mám i své letadlo. Až při jeho setkání se zemí jsem si uvědomil, na jak dlouho jsem se na Sky Lady zahleděl. Naštěstí ani jedno letadlo nedopadlo tak špatně jak by mohlo a lejdyna to odnesla jen proraženým kuželem vrtule a můj Easy Fly mírně ohnutou hliníkovou trubkou spojující křídla. Oba jsme mohli pokračovat v létání jen s malými opravami. Ke konci začal foukat vítr, takže moje létání připomínalo spíš pouštění draka, protože jsem nejednou ve vzduchu doslova stál. Na 20 sekund motorového letu jsem tak vydržel několik minut ve vzduchu.
Když Péťa definitivně dolétala, šel do vzduchu i Pavel s křídlem a začal pořádně řádit. Létal hlavou dolů, prováděl krkolomné loopingy, řítil se k zemi, aby vzápětí zase stoupal kolmo vzhůru a jeho motor nám neustále bzučel nad hlavou, jakobychom přihlíželi kolem projíždějícím formulím 1. Za 12 minut, co byl ve vzduchu, měl 11 minut s motorem. Křídlo je opravdu bláznivá věc a když se to s ním umí, je to paráda.
Tak tolik report z dnešního létání. Chtěli jsme zajít létat i odpoledne, ale zatáhlo se a občas sprchne a riskovat zmoknutí s letadlem nechceme. Takže zase až za týden..
Když jsme dorazili na naše místo, podmínky byly téměř ideální (s přihlédnutím k aktuálnímu ročnímu období). Nepršelo, vítr prakticky nefoukal a tráva byla skoro suchá. Vzhůru do vzduchu. Létalo se dobře, tedy až na omrznuté prsty na páčkách vysílače. Sem tam vykouklo i sluníčko, bezvadná věc na zimou zkřehlé tělo a zlepšení nálady. Péťa už se Sky Lady uletěla několik dlouhých okruhů kolem nás a také přistání byla lepší než kdy jindy. Už to nebude dlouho trvat a bude létat jako ostřílený pilot. K tomu jí určitě pomůže i nový Optic 6, se kterým dnes prvně létala. Jednou se jí ale povedlo zaletět daleko za nás a nepěkně spadnout na jednu zahradu zahrádkářské kolonie. To se paradoxně stalo osudným i mně, protože jsem to celé sledoval a úplně zapomněl na to, že ve vzduchu mám i své letadlo. Až při jeho setkání se zemí jsem si uvědomil, na jak dlouho jsem se na Sky Lady zahleděl. Naštěstí ani jedno letadlo nedopadlo tak špatně jak by mohlo a lejdyna to odnesla jen proraženým kuželem vrtule a můj Easy Fly mírně ohnutou hliníkovou trubkou spojující křídla. Oba jsme mohli pokračovat v létání jen s malými opravami. Ke konci začal foukat vítr, takže moje létání připomínalo spíš pouštění draka, protože jsem nejednou ve vzduchu doslova stál. Na 20 sekund motorového letu jsem tak vydržel několik minut ve vzduchu.
Když Péťa definitivně dolétala, šel do vzduchu i Pavel s křídlem a začal pořádně řádit. Létal hlavou dolů, prováděl krkolomné loopingy, řítil se k zemi, aby vzápětí zase stoupal kolmo vzhůru a jeho motor nám neustále bzučel nad hlavou, jakobychom přihlíželi kolem projíždějícím formulím 1. Za 12 minut, co byl ve vzduchu, měl 11 minut s motorem. Křídlo je opravdu bláznivá věc a když se to s ním umí, je to paráda.
Tak tolik report z dnešního létání. Chtěli jsme zajít létat i odpoledne, ale zatáhlo se a občas sprchne a riskovat zmoknutí s letadlem nechceme. Takže zase až za týden..
2. ročník setkání příznivců RC maket a polomaket větroňů
Ve své sekci Zajímavé akce jsem Vás upozorňoval na akci, která se uskuečnila tento víkend - 2. ročník setkání příznivců RC maket a polomaket větroňů na letišti Raná. Pokud jste, stejně jako já, na setkání nebyli, nabízím Vám alespoň jednu povedenou fotogalerii (děkuji autorovi fotografií za svolení k umístění odkazu). Po jejím shlédnutí si už další ročník rozhodně ujít nenechám! :-)
Výškoměr
Již nějakou dobu se mi v hlavě honí myšlenka, jak měřit a zobrazovat výšku ve které létám, případně celý výškový profil. Při troše hledání na internetu jsem narazil na velice zajímavý přístroj, který s velkou přesností přesně toto umí - výškoměr ALTI2.
Výškoměr ukládá ve stanovených intervalech aktuální výšku a tu je pak možné zobrazit v počítači (pracuje pouze offline, tzn. neukazuje výšku v reálném čase). Paměť umožňuje několik nezávislých měření, takže není třeba data stahovat ihned po každém měření. ALTI2 lze připojit k přijímači a pilot tak může přístroj zapínat, přerušovat záznam, případně vkládat značky do záznamu podle svého uvážení přímo z vysílače. Ke komunikaci se softwarem (licenci obdržíte při koupi přístroje, program se stahuje z internetu) slouží sériový port. Software lze nainstalovat pouze na Windows 98SE/2K/ME/XP, ačkoliv funkčnost na dalších operačních systémech teoreticky možná je.
Zde jsou některé parametry přístroje:
Výškoměr ukládá ve stanovených intervalech aktuální výšku a tu je pak možné zobrazit v počítači (pracuje pouze offline, tzn. neukazuje výšku v reálném čase). Paměť umožňuje několik nezávislých měření, takže není třeba data stahovat ihned po každém měření. ALTI2 lze připojit k přijímači a pilot tak může přístroj zapínat, přerušovat záznam, případně vkládat značky do záznamu podle svého uvážení přímo z vysílače. Ke komunikaci se softwarem (licenci obdržíte při koupi přístroje, program se stahuje z internetu) slouží sériový port. Software lze nainstalovat pouze na Windows 98SE/2K/ME/XP, ačkoliv funkčnost na dalších operačních systémech teoreticky možná je.
Zde jsou některé parametry přístroje:
- Rozměry (DxVxŠ) 37x12x18 mm
- Váha 9 g včetně kabelu (cca 15cm) s koncovkou Graupner
- Vzorkovací frekvence pro verzi Standard jsou 0.1 s (14 min), 0.2 s (28 min), 0.5 s (1 h:8 min) a 1 s (2 h:16 min). Po jednoduché úpravě jsou možné vzorkovací frekvence 0.2 s, 1.0 s, 2 s a 6 s (< 13 h)
- Kapacita paměti je 8.180 záznamů u verze Standard
- Napájení 4,4-9,6 V stejnosměrného napětí
- Spotřeba 15 mA
- Rozlišení 0,5 m (nezaměňovat s přesností)
- Přesné výsledky dává přístroj do výšky +- 3000 m od výchozí polohy
Cena ALTI2 Standard je 3.500 Kč, pokud by Vám délka záznamu nevyhovovala, lze zakoupit i verzi ALTI2 BF se čtyřnásobnou pamětí za cenu 4.150 Kč. K přístroji lze zakoupit i různé příslušenství, například prodlužovací kabel s indikační LED diodou, kabel s tlačítkem (pokud nebudete výškoměr ovládat přes vysílač) a nebo klasický kabel převádějící sériové rozhraní RS232 na USB.
Domovská stránka ALTI2 (zřejmě neaktuální), více informací lze nalézt na www.lomcovak.cz.
Zajímavá videa různých modelů
Na stránce http://www.bungymania.com/globalvideoindex.php jsou k vidění ukázková videa modelů všech možných typů.
Easy Fly - první létání
Dnešní sobotní opoledne jsme s Pavlem a Péťou využili k prvnímu zalétání mého Easy Fly. Další novinkou v našem létání byl také nový plácek pro létání - nedaleko našeho bývalého pole jsme našli bezvadnou travnatou plochu, která, jak se později ukázalo, byla velice vhodná i pro tvrdší přistávání.
Na poli se tak sešly tři modely: Sky Lady II (Péťa), křídlo (Pavel) a můj Easy Fly. Bohužel během celé doby foukal nepříjemný silný vítr. První hodila Sky Lady Péťa. Ta se párkrát vzepjala, až se stočila po větru a za našimi hlavami spadla neznámo kam. Naštěstí se jí nic nestalo a mohla létat bez problémů dál. Vítr se po nějaké době malinko zklidnil a tak jsem nad hlavu zvedl EF. Test serv, kontrola výchylek, chvilka sbírání odvahy. A pak jsem ho hodil. Stačilo ho spíš poslat do prostoru než hodit. Majestátným letem velkého dravce plachtil bez motoru asi 20 m, než jsem ho musel posadit na zem, aby nezalétl zbytečně daleko. Ovládla mě euforie a nadšení. Let byl ladný, lehký a ovládání křidélky reagovalo prakticky okamžitě. Následující let už byl s motorem a moje nadšení ještě vzrostlo. Stoupal proti větru spokojeně a rychle jakoby už už chtěl být nahoře. Jenže já ho zase příliš do výšky tahat nechtěl, přeci jen se musíme nejprv trochu blíž seznámit. Ustálil jsem ho a nechal plachtit. Proti větru stál prakticky na místě a výšku ztrácel minimálně. Jen sem tam bylo potřeba korigovat let pomocí křidélek. Po nějaké době jsem ho pustil po větru a začal klesat jakoby na přistání (chtěl jsem si vyzkoušet svůj oblíbený manévr přiblížení na přistání). Poslední zatáčka a byl vlevo za mnou natočený proti větru. Asi tři metry nad zemí jsem zjistil, že sednout se mu vůbec nechce. Narozdíl od Sky Lady potřebuje do přistání trochu nutit, jinak si drží výšku co to jde. Přesto mé rozhodování zda přistát nebo udělat ještě okruh rozhodl EF sám, když po té co na moment ustal vítr, ztratil vztlak a ne úplně hezky dosedl přes křídlo do trávy. Žádné známky poškození, tráva je prostě bezva.
Udělal jsem pak ještě několik letů, na asi 4 minuty morotového letu jsem ve vzduchu zůstal poměrně dlouho, odhaduji to tak na 15 minut času. A to jen proto, že jsem chtěl zkoušet přistávání. Držet se ve vzduchu při takovém větru není moc problém :-) Po několika přistáních jsem zjistil, že se mi kvůli několika nepovedeným pádům utrhl jeden šroubek držící hliníkovou tyč do které se nasouvají křídla. Proto se teď doma snažím vymyslet, jak uchycení křídel vylepšit. Kousek plastu asi opravdu není to pravé.
V každém případě je Easy Fly pro mě jednoznačně šampionem. Za ty peníze je to poměrně hodně dobré muziky.
Fotky najdete jako obvykle ve fotoalbu.
Na poli se tak sešly tři modely: Sky Lady II (Péťa), křídlo (Pavel) a můj Easy Fly. Bohužel během celé doby foukal nepříjemný silný vítr. První hodila Sky Lady Péťa. Ta se párkrát vzepjala, až se stočila po větru a za našimi hlavami spadla neznámo kam. Naštěstí se jí nic nestalo a mohla létat bez problémů dál. Vítr se po nějaké době malinko zklidnil a tak jsem nad hlavu zvedl EF. Test serv, kontrola výchylek, chvilka sbírání odvahy. A pak jsem ho hodil. Stačilo ho spíš poslat do prostoru než hodit. Majestátným letem velkého dravce plachtil bez motoru asi 20 m, než jsem ho musel posadit na zem, aby nezalétl zbytečně daleko. Ovládla mě euforie a nadšení. Let byl ladný, lehký a ovládání křidélky reagovalo prakticky okamžitě. Následující let už byl s motorem a moje nadšení ještě vzrostlo. Stoupal proti větru spokojeně a rychle jakoby už už chtěl být nahoře. Jenže já ho zase příliš do výšky tahat nechtěl, přeci jen se musíme nejprv trochu blíž seznámit. Ustálil jsem ho a nechal plachtit. Proti větru stál prakticky na místě a výšku ztrácel minimálně. Jen sem tam bylo potřeba korigovat let pomocí křidélek. Po nějaké době jsem ho pustil po větru a začal klesat jakoby na přistání (chtěl jsem si vyzkoušet svůj oblíbený manévr přiblížení na přistání). Poslední zatáčka a byl vlevo za mnou natočený proti větru. Asi tři metry nad zemí jsem zjistil, že sednout se mu vůbec nechce. Narozdíl od Sky Lady potřebuje do přistání trochu nutit, jinak si drží výšku co to jde. Přesto mé rozhodování zda přistát nebo udělat ještě okruh rozhodl EF sám, když po té co na moment ustal vítr, ztratil vztlak a ne úplně hezky dosedl přes křídlo do trávy. Žádné známky poškození, tráva je prostě bezva.
Udělal jsem pak ještě několik letů, na asi 4 minuty morotového letu jsem ve vzduchu zůstal poměrně dlouho, odhaduji to tak na 15 minut času. A to jen proto, že jsem chtěl zkoušet přistávání. Držet se ve vzduchu při takovém větru není moc problém :-) Po několika přistáních jsem zjistil, že se mi kvůli několika nepovedeným pádům utrhl jeden šroubek držící hliníkovou tyč do které se nasouvají křídla. Proto se teď doma snažím vymyslet, jak uchycení křídel vylepšit. Kousek plastu asi opravdu není to pravé.
V každém případě je Easy Fly pro mě jednoznačně šampionem. Za ty peníze je to poměrně hodně dobré muziky.
Fotky najdete jako obvykle ve fotoalbu.