V neděli 24. 5. 2009 v 9 hodin ráno se konečně konal první let mého nového Tora. Trval zhruba půl sekundy a samokřídlo skončilo s utrženou špičkou a zlomeným nosníkem na elektroniku.
Problém: betonová plocha, na které jsem Toro poprvé hodil.
Příčina: špatný neutrál elevonů.
Čistá doba opravy: 5 minut + schnutí LA tmelu.
Následky: žádné.
Druhý pokus o létání s Torem se konal ještě téhož dne odpoledne. Elevony už jsem přizvedl o cca 5 mm vůči hraně křídel a skutečně i tak malá výchylka měla zásadní význam. Toro se už ve vzduchu udrželo a podařilo se mi ho vytáhnout do rozumné výšky. Jenže vzápětí jsem si uvědomil, že něco nehraje. Až po hladkém, avšak jen málo kontrolovaném přistání v obilném poli jsem si uvědomil, že mám prohozené směry; křídlo tedy letělo doleva, když mělo letět doprava a opačně. Za asistence Nickela jsme prohodili výchylky na mé vysílačce (což u elevonů není úplně lehké) a omezili je na 60 procent společně s nastavením exponenciálních výchylek. Od té doby se dá říci, že jsem křídlo konečně ovládl. A ovladatelnost je opravdu skvělá.
Letové vlastnosti samokřídla jsou velice dobré, nezáludné a přes to může být létání pěkně divoké. Oba jsme se s Nickelem divili, kolik výkonu umí dvojčlánek Toru dát. Vodorovný průlet nízko nad polem na plný výkon, to byl opravdu fofr. Zkoušel jsem i plachtění zcela bez motoru, ve velmi nízké rychlosti. Tehdy jsem ocenil, že samokřídlo nemá tendenci přepadávat po křídle (jako třeba větroň), ale s klesající rychlostí ztrácí výšku a propadá se, což není tak nebezpečné. Nejvíce jsem ale nalétal s plynem jen tak akorát, aby se křídlo udrželo bezpečně ve vzduchu. Snažil jsem se létat co nejníž a co nejblíž. Vše bez problémů i zbytečného adrenalinu. Pokud jsem vhodně nastavil otáčky motoru, už jsem se o výkon nemusel starat a při relativně malé rychlosti jsem se mohl dosytosti vyblbnout. K tomu přispěla i dvojice dvoučlánkových akumulátorů RAY 1600 mAh od Pelikána. Při 10 minutách motorového letu na akumulátor jsem "vycucal" jen 650 mAh. Příště proto zkusím motorový čas ještě o pár minut prodloužit.
Obecně jsem tedy se samokřídlem ve všech směrech maximálně spokojen, ať už se jedná o letové vlastnosti, výkon, rozsah rychlostí, letovou dobu nebo možnosti vyblbnutí, nemluvě o rozměrech. Jediná nepříjemná vlastnost je ta, že při kolmém stoupání se přetáčí, to je ovšem skutečně vlastnost kvůli absenci větší kýlové plochy.
Problém: betonová plocha, na které jsem Toro poprvé hodil.
Příčina: špatný neutrál elevonů.
Čistá doba opravy: 5 minut + schnutí LA tmelu.
Následky: žádné.
Druhý pokus o létání s Torem se konal ještě téhož dne odpoledne. Elevony už jsem přizvedl o cca 5 mm vůči hraně křídel a skutečně i tak malá výchylka měla zásadní význam. Toro se už ve vzduchu udrželo a podařilo se mi ho vytáhnout do rozumné výšky. Jenže vzápětí jsem si uvědomil, že něco nehraje. Až po hladkém, avšak jen málo kontrolovaném přistání v obilném poli jsem si uvědomil, že mám prohozené směry; křídlo tedy letělo doleva, když mělo letět doprava a opačně. Za asistence Nickela jsme prohodili výchylky na mé vysílačce (což u elevonů není úplně lehké) a omezili je na 60 procent společně s nastavením exponenciálních výchylek. Od té doby se dá říci, že jsem křídlo konečně ovládl. A ovladatelnost je opravdu skvělá.
Letové vlastnosti samokřídla jsou velice dobré, nezáludné a přes to může být létání pěkně divoké. Oba jsme se s Nickelem divili, kolik výkonu umí dvojčlánek Toru dát. Vodorovný průlet nízko nad polem na plný výkon, to byl opravdu fofr. Zkoušel jsem i plachtění zcela bez motoru, ve velmi nízké rychlosti. Tehdy jsem ocenil, že samokřídlo nemá tendenci přepadávat po křídle (jako třeba větroň), ale s klesající rychlostí ztrácí výšku a propadá se, což není tak nebezpečné. Nejvíce jsem ale nalétal s plynem jen tak akorát, aby se křídlo udrželo bezpečně ve vzduchu. Snažil jsem se létat co nejníž a co nejblíž. Vše bez problémů i zbytečného adrenalinu. Pokud jsem vhodně nastavil otáčky motoru, už jsem se o výkon nemusel starat a při relativně malé rychlosti jsem se mohl dosytosti vyblbnout. K tomu přispěla i dvojice dvoučlánkových akumulátorů RAY 1600 mAh od Pelikána. Při 10 minutách motorového letu na akumulátor jsem "vycucal" jen 650 mAh. Příště proto zkusím motorový čas ještě o pár minut prodloužit.
Obecně jsem tedy se samokřídlem ve všech směrech maximálně spokojen, ať už se jedná o letové vlastnosti, výkon, rozsah rychlostí, letovou dobu nebo možnosti vyblbnutí, nemluvě o rozměrech. Jediná nepříjemná vlastnost je ta, že při kolmém stoupání se přetáčí, to je ovšem skutečně vlastnost kvůli absenci větší kýlové plochy.
0 komentářů:
Okomentovat