Poslední Sharkův let

Dnes se Shark 1000 proletěl naposledy.

Jak jsem tu již psal, čekal na jaro, aby jeho součástky dostal Pitts, který ho v našem hangáru nahradí.

Rozloučení s ním ale nebylo úplně dobrovolné. Během letu přestal fungovat přijímač Jeti Duplex R6. 

To je pro letadlo i pilota hodně nešťastná chvíle. Nedopadlo to úplně nejhůř.  Shark by se dal ještě slepit, jen se utrhlo křídlo a trochu popraskal kolem motoru. 

Tuto variantu jsme zvažovali jen krátce. Pitts už se těší od vánoc, tak na něj konečně přijde řada.

Přijímač pošleme firmě Jeti na reklamaci. Doufám, že se nám něco podobného se systémem Duplex už nikdy nestane.

Konečně jsem otestoval Duplex

Dnes jsem opět upravil Toro na přistávání do sněhu (viz foto) a šel si zalétat.

Na rozdíl od minulého pokusu s Duplexem dnes nesněžilo a i teplota byla o něco příznivější. Zato foukal parádní vítr, což se samokřídlem zas tak nevadí.

Test dosahu duplexu dopadl výborně. Vystoupal jsem až kam viditelnost dovolila. Nebyla to bohužel nikterak závratná výška, protože bílé letadlo na bílé obloze nebylo moc dobře vidět. Letadlo ale bylo dál, než je u mého létání běžně zvykem a signál byl v pohodě.

Hodně mě bavilo, že nelétám na čas, ale na napětí na baterii. Když jsem měl napětí na článek 3,5V a k tomu solidně promrzlé nohy, rozhodl jsem se, že to pro dnešek stačilo.

Jestli zítra počasí dovolí, vyzkouším létání se Sharkem s jeho novým obutím :-) :

Shark 1000, po roce ...

Je to až neuvěřitelné, ale Sharka mám už rok. 

Jak jsem zde psal, jeho pořízení proběhlo neplánovaně, hlavně ze zvědavosti. Dnes jsem za tuto skutečnost velice vděčný, Shark mě doopravdy hodně naučil a z létání mi udělal mnohem větší zábavu, než za kterou jsem ho považoval. 

Delší dobu se chystám pořídit nové letadlo, ale pokaždé, když Shark odstartuje k nebesům, si říkám, že by byla škoda, tak skvělý model odložit do kouta, když mě může pořád tolik naučit.

A to je asi jeho největší přednost. 

Pořád je ve svých možnostech daleko přede mnou, a to mi dává neustále chuť k létání.

Pokud bych měl jeho vlastnosti jednoduše shrnout, řekl bych, že je to hodné, pomalé, akrobacie plně schopné letadlo, které není moc skladné. 

Na jednu baterii si zalétám 8 minut, takže je dobré mít jich více. 

Do původně navržené konstrukce jsem nijak nezasahoval. Jediná změna, kterou jsem mu dopřál, je silnější regulátor (Spin 33) a vrtule 11x7 .

Určitě bych ho doporučil každému začínajícímu pilotovi, který chce více poznat kouzlo akrobatického létání.

Silvestr na letišti

Zní to jak z krásné modelářské pohádky – Silvestr strávený na letišti. Tak přesně takové silvestrovské dopoledne jsme si udělali ve složení Klejkolinka, Pavel a já na základě pozvání modeláře pana Jardy na Nymburském letišti, které nabízí zpevněnou i travnatou přistávací dráhu a vzhledem k nízkému provozu je tak ideální pro všechny letecké modeláře.

Pozváni jsme byli na devátou hodinu, takže z Prahy jsme vyjížděli chvíli před osmou ranní. Tou dobou začalo z potemnělé zatažené oblohy sněžit a na zemi se tvořily zledovatělé plochy po deštích, které nás budily během noci. Všechna naše letadla jsme díky tréninku den předem (viz Pavlův předchozí článek) dokázali naskládat bez problémů do vozu a vyrazili směr Nymburk.

Jako zázrakem se s každým ujetým kilometrem počasí vylepšovalo a i poslední zbytky pesimismu v tomto směru pominuly, když jsme za krásného slunečného rána parkovali v areálu letiště. Jen mlžný opar povalující se kolem remízků oddělujících nekonečná pole Polabské nížiny a zvolna tající zledovatělá tráva nám připomínaly, jaké je vlastně roční období.

Na letišti už čekali tři modeláři, mezi nimi i pan Jarda. Během vytahování našich modelů z vozu odešli dva z nich připravovat pouštění upoutaných modelů, poměrně zajímavé rarity mezi leteckými modeláři. My jsme zůstali a mohli mezitím sledovat, jak pan Jarda létá se svým modelem, který ač z EPP, byl největší ze všech akrobatů, které jsme na Silvestra viděli. A létal s ním opravdu bravurně, všechny manévry byly prováděny přesně a bez jakýchkoliv zbytečných dorovnávacích pohybů navíc. Vždy létal několik málo minut a poté dobil model z autobaterie, kterou měl ve voze a za pár desítek minut mohl zase do vzduchu. Mezitím klábosil s ostatními kamarády modeláři. Tak nějak by to asi mělo opravdu na modelářských akcích a srazech fungovat.

Když tedy pan Jarda dolétal, šel do vzduchu Pavel i já. Pavel konečně mohl zkoušet vzlety ze země a ukázalo se, že by nebylo od věci koupit na Sharka větší kolečka, protože i na poměrně dobrém povrchu hrozilo převržení modelu, pokud by zajel do některé díry. To se naštěstí nestalo a tak jsme si pěkně zalétali. Po přistání Pavel připojil Klejkolinku na kabel učitel-žák a do vzduchu vzlétl i Dragon Fly. I přes předletovou kontrolu měl ale ve vzduchu zjevné problémy, později se ukázalo, že jedno ze serv nefungovalo tak, jak by mělo. Přistání ale proběhlo bez problémů. Serva byla překontrolována a Dragon Fly se vznesl podruhé. To bylo také naposledy, protože servo prostě odmítalo fungovat a let skončil nepříjemnou čenichovkou daleko od nás. Vrtule byla zlomená a křídlo, které je upevněno k trupu gumičkami nepatrně natrhlo i „kabinu“. Opravy byly hotové už ten den večer, jak jsem se dověděl z Pavlovy SMS, v Nymburce už ale létat s Dragonem nešlo. Pavel tak začal trochu trénovat přistání se Sharkem, protože to není úplně lehké. Návyk na samokřídlo zřejmě způsobuje, že přistávací rychlost Sharka je nižší než by měla být a model při kontaktu se zemí se okamžitě zastaví (padne na podvozek) – což občas končí i převrácením na vrtuli – namísto toho, aby po dosednutí ještě alespoň pár decimetrů popojel a až tím ztratil rychlost.

Když jsme oba s Pavlem dolétali, šli jsme se s velkým zájmem podívat na upoutané modely, se kterými se létalo poněkud stranou od nás. Dověděli jsme se, že takový model je ovládán dvěma lanky a létá tak vlastně stále dokola kolem člověka, který ho vede. Co mi připadalo zajímavé je, že model přistává až po vyčerpání paliva, dřív prostě není jak ho vypnout. Neustálé otáčení se dokola za modelem způsobovalo i zjevné motání hlavy. Někteří odvážlivci, kteří si vedení modelů zkoušeli aniž by na tuto činnost byli zvyklí, tak vypadli i dlouho po přistání trochu „rozhozeně“. My jsme se ale k ničemu takovému i přes pozvání neodvážili, přeci jen hrozilo rozbití cizího modelu a kdoví, kolik taková věc může stát.
Během doby strávené na letišti stále přijížděli další a další modeláři. Celkový počet aut na letišti tak nakonec mohl být kolem deseti vozů. Bohužel počasí se ale pozvolna horšilo, až začalo znovu sněžit a tak jsme zdaleka neviděli všechny modely, které byly dovezeny. Nakonec zčernalá obloha vypadala opravdu nelétatelně, Shark i Dragon Fly už byly bez energie a tak jsme po hodině a půl dospěli k rozhodnutí, že nic víc už vidět nemůžeme a proto jsme se rozloučili a vydali se zpět do Prahy.

Silvestrovské létání v Nymburce bylo moje první létání na letišti a musím říct, že setkávat se s dalšími modeláři je velmi příjemná činnost. Ověřil jsem také, že můj Easy Fly je model, se kterým se sice nedá létat tak akrobaticky, za to si ale můžu zalétat mnohonásobně déle a to je vlastnost, která absenci většiny akrobatických prvků dostatečně vyváží. Konec konců blbnout se dá i s Easy Fly. Na rozum mi přichází parafráze známého motta: Kde ostatní končí, já začínám. Létání s panem Jardou mě přivedlo i na další věc – že je potřeba, abych cvičil přesné ovládání modelu bez zbytečných korekcí. Zároveň jsem si dal předsevzetí naučit se správně točit model, tedy nejen pomocí křidélek, ale vhodně používat i směrovku s výškovkou.

Doufám, že v roce 2008 zažijeme opravdu hodně modelářských akcí a srazů podobného typu a to třeba i bez modelů. I pouhé nasávání atmosféry, odposlouchávání zkušeností a pozorování lidí, kteří mají větší zkušenosti, může být bezesporu v konečném důsledku stejně užitečné, jako létání samo.

Fotky jsou k vidění v mém webovém albu.

První létání s DragonFly a Shark 1000

Dnes se počasí poměrně vydařilo. Sice byla šílená zima, ale jinak létání nic nebránilo.

Po nelehkém naskládání do auta nás dělilo jen pár minut od prvních vzletů.

Nejdřív šel do vzduchu Shark, bohužel z ruky, pole je dost kostrbaté, takže startování ze země nevyšlo.
Nebylo třeba nic extra trimovat, teda nic až na mé zvyky. Shark létá bezvadně, ale úplně jinak než samokřídlo. Jeho potenciál k akrobacii je cítit v každém okamžiku. Let vzhůru nohama je jiný snad jen v tom že vidím barvy které zdobí jeho horní část. Dokonce se mi v jednom okamžiku zavěsil ve vzduchu a naprosto bez problémů tam tak několik vteřil setrval. Musel jsem ale na přistání, abych zaletěl i Dragona. K přistání není třeba nic moc psát, Shark prostě přistál a tvářil se při tom jako suverén.

DragonFly vystartoval též z ruky, energicky a sportovně si to nasměroval vzhůru. Chová se přesně tak jak bylo potřeba, je to krásné začátečnické letadlo, které poslouchá a přiměřenou rychlostí okouzluje své okolí. Trimovat bylo třeba, a to nakonec hlavně proto, že se povolilo utažení táhla výškovky a letadlo při plném přitažení letělo rovně. To ho nakonec připravilo o vrtuli, při přistání. Než se tak stalo, zkoušela jeho řízení Klejkolinka přes kabel učitel/žák.

Šlo jí to moc hezky, trénování na simulátoru je znát. Jak se nepletou směry ovládání, je to už hračka. Její přistání bylo ukázkové. Při druhém letu zaletělo letadlo dál od nás k drátům vysokého napětí a nereagovalo přesně tak jak bylo potřeba, silnější vítr k tomu a nepříjemná situace nastala raz dva. Trvalo to minimálně minutu, než se Dragon dostal zpět pod kontrolu a vrátil se zpět k nám.

Vrátil jsem se opět k Sharkovi, létal s ním a zvykal si. Šlo to bezvadně, ale přesně ve chvíli kdy by nikdo nechtěl končit mu došla baterka. I teď cítím jak jsem si to neužil do konce, zkoušel jsem hodně, ale né tolik abych si už řekl "stačilo, jde se domu". Nebýt toho mrazu, jsem už na poli zpět.


Na poli byl samozřejmě i Mach. Jenže ten létá a přistává tak dobře, že jsem na něj ani moc nekoukal, je to jako si pustit učebnici o létání s větroni, což může člověk udělat i v teple :-D .

Shark 1000

DragonFly od VA-Models se mi doopravdy zalíbil, je pravda že jsem ho ještě neviděl létat, ale samo propracování a vzhled modelu mě natolik uchvátil, že jsem prolétl bazarové nabídky a koukal po dalších modelech této firmy.

Nalezl jsem něco co jsem nehledal, ale nemohl tomu odolat. Byl jsem rozhodnutý pro Extru VA-330. Inzerát na Shark 1000, který byl poměrně dost starý, jsem zkusil jen jestli náhodou a paralelně s čekáním na odpověď hledal a pročítal veškeré dostupné informace.

Stačila chvilka a věděl jsem, že bych takové letadlo prostě měl zkusit. Jakmile dorazila pozitivní odpověď bylo v podstatě hotovo a dnes už je připravené u mě doma, čekající na přijímač a první společné létání.

Shark 1000 je osazen motorem Pot 200, regulátorem Jeti Advance 18 plus, baterií Xpower 2200mAh a servy GWS.

Letadlo je naprosto bez poškození, jen mírně zaprášené, jeho váha je 644g.

Bez přijímače vyšel Shark na 4100,-
Přijímač bude Jeti Rex5 který je za rovných 1000,- celková částka tedy bude 5100,-

Pro představu výhodnosti nabídky ještě zbývá uvést, že je cela nového, stejně osazeného Sharka 7863,-