Plánovaná vylepšení na Sky Lady

Protože nějaký ten týden už se Sky Lady létám, začínám s blížící se výplatou přemýšlet, co by se dalo vylepšit. Vzhledem k tomu, že lejdyna má ve zvyku poslouchat jen při určité rychlosti, která ale musí být obvykle vyšší než je rychlost obyčejného plachtění, čeká její křídlo přestavba na křidélka. Ta budou ovládaná dvěma servy a budou integrovaná do křídel, resp. do jejich "ušní" části. Dvě serva mi přijdou vhodnější, protože lze s křidélky pracovat mnohem efektivněji (pokud ovšem vlastníte vhodný vysílač).

Další věcí je motor a výdrž. V současnosti se ve vzduchu na jeden akumulátor udržím za bezvětrného počasí (bez jakékoliv termiky) něco kolem 12 minut letu, 6 minut motorově. Není to málo, zvlášť když mám k dispozici akumulátory tři, ale na nějaké ultra super polétání a poplachtění to moc není. Také výkon motoru je na hranici a proto se výška nabírá poměrně zdlouhavě a pomalu. Pokud by se tedy namontoval výkonný střídavý motor a tím pádem i nová vrtule, regulátor a baterie Li-Pol, zaručeně se doba letu výrazně prodlouží. Byť jen tím, že Sky Lady vystoupá mnohem rychleji a tím pádem za kratší motorový let. O řešení kritických okamžiků pomocí motoru ani nemluvě.

Celková kalkulace popisovaných úprav se pohybuje někde kolem 3.000 Kč. To není málo a tak se mi stále vtírá myšlenka, zda není lépe vložit tyto prostředky do nějakého kvalitnějšího modelu. Takový by ale vyšel ještě o něco dráž. Věřte mi, tohle je pěkně těžký oříšek...

Jak jsme se s Pavlem srazili aneb úsměv, prosím

Včera večer jsme na pole vyrazili v neobvyklé sestavě: Pavel, Šába a Brožík. Šába s sebou vzal kromě psa i foťák a tak jsme se snažili, aby bylo co fotit. Počasí mojí Sky Lady přálo, bylo prakticky bezvětří a navíc příjemný telpý vzduch. Museli jsme vše nafotit pokud možno co nejrychleji, protože slunce nelítostně zapadalo za obzor a světla rychle ubývalo.

Snažili jsme se s Pavlem o pomalé průlety kolem našeho stanoviště a také o to, abychom občas měli na fotce obě naše letadla (Pavlovo křídlo i moji lejdynu). Proto jsme létali poměrně blízko sebe. Při jednom takovém přiblížení se ale stalo to, o co se Pavel s Alešem minulé dny se svými křídly marně snažili - ťukli jsme do sebe! Lépe řečeno Pavel mi sedl seshora na levé křídlo. Lejdyna okamžitě ztratila lehkost, jakou má při tom pěkném ladném letu bez motoru, a po křídle začala padat střemhlav k zemi. Naštěstí Pavel rychle zapnul motor, stočil se doleva, takže já měl dostatek prostoru kolem sebe i pod sebou, abych lejdynu nechal nabrat rychlost a pak ji cca 5 metrů nad zemí za plných otáček motoru hezky zvedl. Uf, jediné štěstí, že se to stalo v dostatečné výšce, jinak bych se asi zapotil, a možná ani to bych před pádem nestihl.

Přestože lejdyna letěla tak jak má, raději jsem rychle přistál a zkontroloval křídlo i serva. Všechno bylo v nejlepším pořádku a tak šla zase rychle do vzduchu, abych ještě stihl pár pomalých obletů, dokud ještě bylo jakž takž vidět.

Potom jsem se už jenom bavil létáním, snažil se nelétat tak daleko, ale spíš vysoko, abych si pomalu zvykal na let nad sebou namísto dosavadního létání daleko a před sebou. Je to opravdu lepší, protože i když to vůbec nenosilo, zalétal jsem si na jedny akumulátory necelých 20 minut, ačkoliv motorového letu vydrží jen něco kolem 6,5 minuty. Rychle jsem vystoupal a pak se už jen snášel pěkně co nejpomaleji k zemi. Zkoušel jsem si přiblížení na přistání, ale včas jsem zapnul motor a celý let opakoval.

Zalétali jsme si včera opět bezvadně a myslím, že ani naše skromné publikum se nenudilo. A i když akumulátory by ještě pár obletů zvládli, museli jsme domů, protože světla bylo málo a o létání jsme si pak mohli nechat ten večer už jen zdát.

PS: Fotky najdete na picasaweb.google.com!

Úpravy na mé Sky Lady

Tady je seznam všecho, co jsem až doposud na Sky Lady upravoval nebo vyměnil

• akumulátor je posazen do polystyrenovém obalu (při nárazu nedojde k poškození motoru a zároveň se při letu nepohybuje)
• mezi akumulátorem a odklápěcím "oknem" je ještě kus polystyrenu, aby akumulátor nevyklouzl nějakým nárazem z obalu nahoru
• přijímač jsem oblepil měkkou fólií a podlepil tak, aby byl de facto zavěšený na bocích trupu (při nárazu se mu tak "nemůže" nic stát)
• anténa je z trupu vyvedena malým otvorem asi 2 cm za křídlem (je asi dobré do otvoru dát ještě kousek bužírky z nějakého drátu nebo to přelepením uchytit napevno, aby se anténa náhodou nepřesekla)
• koupil jsem si vysílačku (Optic 6) s přijímačem (HFD-08-RO s dvojím směšováním), protože v místě kdé létám docházelo k nepříjemnému rušení signálu - teď je to bez nejmenšího problému; nejde ale vůbec o levné řešení a tak je zbytečné to uspěchat a nebo to jde řešit i jinak a mnohem levněji
• tvrdým kartonem oblepeným kvalitní lepící páskou jsem zdvojnásobil plochu směrovky (účinnost je opravdu lepší, s velikostí směrovky to ovšem není dobré přehánět)
• vyměnil jsem servo směrovky za silnější

To je prozatím snad vše.