První letošní létání, rychlosti z MSpeed

Dnes bylo první letošní létání.

Vzal jsem si tedy Elite, s přidělaným MSpeed od Jeti Model, abych ho konečně vyzkoušel. 

Tady je tedy pár hodnot:

• běžný přímý let: 50km/h
• přímý let na plný plyn: 70km/h
• kolmé klesání při souvratu: 90km/h

Při prvním startu jsem měl zapnutou funkci upozorňování, zvedne-li se rychlost o 10km/h. Musel jsem ji ale hned vypnout, protože se jednalo o neustálé nic neříkající pípání.

Informaci o minimální rychlosti mám zapnutou, ale zdá se mi, že má Elite pádovou rychlost větší než 20km/h. 

To budu muset ještě pořádně vyzkoušet.

Toro Stoh Air Race

Zážitek, o kterém se musím zmínit, se odehrál o víkendu u kamaráda na poli, kde bylo několik stohů slámy. Samozřejmě nám to nedalo a zkoušeli jsme mezi nima prolétávat.

Bylo to doopravdy napínavé. Samozřejmě jsme sem tam stoh trefili, ale odhad na vzdálenost se dal docela natrénovat.

Náhled viz krátké video : 

Mach to s Torem umí

Včera jsme po hrozně dlouhé době létali s Machem. Nikdo by ale nevěřil, že je to letos jeho první polétání.

Mach to s Torem prostě umí, jako důkaz přidávám video, které jsme včera natočili.

Startování přes kabely a X-Twin Pro

Dnešní létání bylo naprosto dokonalé. Krásné počasí, skoro bezvětří a my měli celý den čas. Vyrazili jsme na pole kolem desáté s Elitem a Sharkem. 

Během létání jsme se domluvili s Martínkem, že dorazí se svoji rodinkou a s nejmladším synkem zalétneme letadélko X-Twin Pro. 

Jak tak čekáme, létáme, nabíjíme... najednou nabíječka spustila alarm, mě doposud neznámý. Stěžovala si na napětí auto baterie. Asi už není v úplně nejlepším stavu, takže jsme ji dobíjením baterií do letadel vybili. Nastartovat nešlo.

Za pár minut dorazili Martínci a přes kabely nám motor nahodili. Další dobíjení už tedy probíhalo při běžícím motoru.

Pustili jsme se do zalétávání X-Twinu. Je to malé letadélko z EPP, které má dva tlačné motory. Zatáčení je řešené rozdílem jejich tahu. K stoupání a klesání slouží výškovka. 

Létání s ním jsme si všichni vyzkoušeli, je naštěstí doopravdy hodně odolné. Létat s ním určitě není problém. Nepodařilo se ale vzlétnout ze země. Na betonu kde bylo možné to zkoušet bylo plno kamínků, které rozhazovaly jeho rozjezd. 

Pokud mne paměť neklame, bylo dnešní létání nejdelší, které pamatujeme. Z pole jsme odjížděli někdy kolem 14h.

První jarní létání

Počasí se konečně trochu umoudřilo, a tak jsme s Klejkolinkou vyrazili s Elitem a Sharkem na pole. Vítr byl dnes nepříjemně silný a proměnlivý, ale to už nám v létání nezabránilo. 

Bylo toho hodně k vyzkoušení. Elite má nový regulátor Spin 44, né že by ho potřeboval kvůli proudu, ale je to regulátor určený do jeho nástupce ;-) a protože Elite potřeboval něco těžšího před těžiště,  vyřešil jsem to takto.

Díky nové baterce má také zpět vrtuli 11x5,5. 

Jeho původní regulátor Spin 33 je teď v Sharkovi. S ním už létá Klejkolinka, a učí se, aby mohla přejít na již postaveného Pittse od VA-Models.

Další super novinkou je létání na napětí. Poprvé jsem slyšel varovný signál systému Duplex, upozorňující, že se napětí na některém z článku baterie blíží k nebezpečné hranici 3V. Tak jsem tedy přistál a hned využil další novinku, kterou je naše nabíječka Hyperion EOS 0720i. Ta proudem 10A za 18 minut připravila baterii na další létání. 

Mezi další prkotiny musím zmínit i nové páky na mé vysílačce. Ty jsem už zkusil s Torem a dnes tedy konečně i s Elitem. Můžu zodpovědně říci, že je rozhodně z vysílačky jen tak nesundám. Při řízení nemusím krčit ruce, ovládání je určitě mnohem příjemnější a přesnější.

Po technické stránce se během zimní přípravy změnilo hodně, žádné rušení, rychlé nabíjení, kontrola napětí a všechny ty možné vychytávky, až se tomu nechce věřit, jak se to všechno krásně vyvíjí.

Konečně jsem otestoval Duplex

Dnes jsem opět upravil Toro na přistávání do sněhu (viz foto) a šel si zalétat.

Na rozdíl od minulého pokusu s Duplexem dnes nesněžilo a i teplota byla o něco příznivější. Zato foukal parádní vítr, což se samokřídlem zas tak nevadí.

Test dosahu duplexu dopadl výborně. Vystoupal jsem až kam viditelnost dovolila. Nebyla to bohužel nikterak závratná výška, protože bílé letadlo na bílé obloze nebylo moc dobře vidět. Letadlo ale bylo dál, než je u mého létání běžně zvykem a signál byl v pohodě.

Hodně mě bavilo, že nelétám na čas, ale na napětí na baterii. Když jsem měl napětí na článek 3,5V a k tomu solidně promrzlé nohy, rozhodl jsem se, že to pro dnešek stačilo.

Jestli zítra počasí dovolí, vyzkouším létání se Sharkem s jeho novým obutím :-) :

První prolétnutí Pavla

I přes šílenou zimu, která dnes byla, jsem se rozhodl prolétnout nového pilota Pavla.

Sice je jen z polystyrenu, ale jeho posazení za těžištěm bylo znát. Musel jsem tedy lehce dotrimovat.

Obavy z jeho excentricky umístěné hlavy se naštěstí nepotvrdily. Letadlo létá výkruty pořád krásně rovně.

Pavel tedy vypadal spokojeně, ale na mě byla přeci jen moc zima, takže se po první baterce, chtě nechtě, musel vrátit domů.

Polétáníčko plné novinek

Dneska jsme na poli létali od brzkého rána. Stálo to ovšem za to. Poslední dobou tu píšu o úpravách Elite, ale vyzkoušet je nebyl pořád čas.

Výchylky jsem zvedl o 50% (na vysílačce). Při prvním startu jsem nevědel jeslti jsem udělal dobře, ale vydržel jsem a nepřepnul zpět na původní hodnoty. Trvalo to několik minut, než jsem si zvykl. Spolu s novou baterkou je Elite úplně jak vyměněný. Létá mnohem rychleji a u akrobatických kousků stačí mnohem menší výchylky. Řez (nožový let) se léta o poznání jednodušeji.

Baterie Hyperion, o které jsem tu včera psal, dala letadlu nový dech. Překvapilo mě, že se skoro nehřeje. Což považuji za její vlastnost, ne za výsledek úpravy desky motoru :-) . Další její skvělá přednost je rychlost nabíjení. Zvládá až 5C, což BC-6 nezvládne, ale i nabíjení 5A stačí k nabití za 25minut (baterku létám do cca 10V).

A to je další novinka. Poprvné jsem nabíjel na poli. Časově by bylo ideální mít dvě baterky a už by mě omezovala jen kapacita baterie v autě. Jesti si baterka přes zimu skvělé vlastnosti udrží, dostane asi sestřičku.

Klejkolinka měla s DragonFly často problém s rušením. Dali jsme tedy vysílačku do RCServisu a nechali ji prohlédnout. Zjistili jsme, že se má vysílačka jednou za pár let nechat zkontrolovat. Upraven byl její výkon a kmitočtový zdvih. Dneska bylo létání bez problémů, tak to vypadá, že se servis jednou za čas vyplatí.

Mach létal se svým novým Toro 900. Má ho doopravdy v ruce. Tipnul bych, že s ním létá už několik let. Netušim, jak se s ním tak rychle naučil, ale je paráda sledovat co s ním dovede. Třeba souvrat jsem myslel, že se samokřídlem nejde. Kdo si dá práci, najde po hodně podrobném prozkoumání nekvalitní fotografie v úvodu článku právě Machovo Toro v neuvěřitelném manévru asi 20cm nad zemí.

Rychlo zalétnutí Elite

Dnešní den jsem vybral pro zalétnutí Elite. 

Počasí se celkem vydařilo, ale bohužel foukal nepříjemný vítr, takže jsem zbytečně létání nepokoušel. Elite se proletěl jen 2x, celkově 5 minut.

Veliké závěry tedy zatím dělat nebudu, ale překvapila mě rychlost, ta je opravdu skvělá a po Sharkovi jde určitě o velice příjemnou změnu.

Létání vzhůru nohama bylo úplně v pohodě, co mě dost překvapilo, byla rychlost výkrutu, ten na plnou výchylku netrval snad ani vteřinu.

Přistání byla naprosto bez problému, a to hlavně díky tomu, že i v malé rychlosti neztrácí vztlak. Takže nepotřebuje ani velikou dojezdovou plochu, kterou hrbolaté pole nenabízí.

Těžiště mám někde okolo 10cm a přišlo mi, že by bylo lepší ho posunout víc dopředu, to ale ještě vyzkoušim, až nebude tak foukat.

Kdyz už v zimě, tak zábavně

Dnešní létání určitě stojí alespoň za zmínku. Ráno mi volal Tomáš, jestli nezalétat. V tomto počasí na létání moc nemyslím, takže to byl nápad překvapivý, ale dobrý.

Létání v zimě ale potřebuje trochu oživení, jinak by snad člověk raději zůstal v teple. No a tím oživením bylo létání s krepákem - kombat.

Jednoduchá záležitost, za směrovku se zavěsí krepový papír cca 5 metrů dlouhý a letí se, kdo komu kus urve vrtulí, je ... no je pořád jako dřív, ale raduje se. 

Pokud se takto prohánějí jen dvě letadla, což byl i náš případ, vytvoří se na obloze kruh, s obvodem asi tak 14 metrů, který hodně vrčí, ale velikou podívanou nepřináší. Chce to prostě celou záležitost podpořit trochou vzájemné spolupráce. 

Při první takové se mi podařilo Tomáše dohnat (spolupracoval tak, že za pomalé rychlosti čekal jestli se vůbec dokážu trefit) a kus krepáku mu utrhnout. 

Pak se role prohodila a o kus krepáku jsem měl přijít já. To se Tomášovi povedlo poměrně rychle, ale nestačilo mu to, chtěl mě sejmout při mém přistání. To probíhalo asi takto : letím tak dva metry nad zemí a pomalinku klesám, krepák vlaje za mnou. Tomáš letí dva metry nad ním, najednou letadlo prudce strhává k zemi a snaží se zabodovat. Nedaří se, Tomáš přistál dříve než já, i když ne úplně plánovaně, a ještě ke všemu bez vrtule. Tedy končíme, ale sranda to byla. 

Jako by se nelétalo

Článků na blogu nepřibývá, ale ono se doopravdy moc létat nedá. Buďto prší, nebo fouká, až se to zdá být neuvěřitelné.

Dnes už jsme to nevydrželi, a i přes celkem silný vítr si šli zalétat.
No, výsledek je vidět na obrázku. A co že se to stalo?
I při předposledním létání bylo hodně větrno, Klejkolinky letadlo se po startu vzepělo a spadlo. Bylo tedy potřeba opravit drobné pohmožděniny.
Dneska jsem se tedy rozhodl ho zalétnout, a i v těchto šílených podmínkách ho zkusit dotrimovat.
V tom problém nebyl, letadlo letělo hezky, trimování téměř netřeba, ale najednou fouklo, ale hodně, ale doopravdy hodně fouklo. Pořád si asi představujete hodně slabé fouknutí. Ono totiž tak moc fouklo, že se DragonFly zlomilo křídlo! Ani trojité vyztužení křídla drátem nebyl problém. Dráty se ohly, křídlo zatleskalo a už se letělo čumákem dolu. Musím dodat, že nebylo snadné rukou křídlo narovnat.

Jak je u EPP zvykem, oprava proběhla stejně rychle jako nehoda. V Dragonovi je opět o trochu více purexu, ale létat bude určitě jako dříve.

Letecká sobota

Po deštivém pátku přišla nejkrásnější letošní sobota. Toho jsme museli samozřejmě využít a taky se tak stalo.
Sešlo se nás doslova nepočitatelně. Kdo měl, vzal ženu, ženy děti, děti babičky a babičky dědečky. Ostatní přišli sami nebo s někým.

Oblohou se proháněl Machův Easy Fly, Klejkolinky DragonFly, můj Shark, Šifyho Flop (později přejmenovaný na bílou smrt), Tomáše stíhačkový větroň a P51 Mustang.

Samozřejmě došlo i na nápad zkusit kombat. Výsledek je k vidění na fotce. Předpokládám, že už není ani třeba vysvětlovat proč získal Flop jméno Bílá smrt a asi už je celkem jasné kdo je Šify.

Mustang byl na místě slepen a za pár minut zase připraven k letu.

No prostě dokonalé polétání.

Létání v Medlánkách

Modelářské letiště v Medlánkách je oproti našemu políčku vybaveno krásnou přistávací plochou, tu jsem si hlavně při vzlétávání hodně užíval.
Horší je už naše smůla na lidi, kteří tam zatím pokaždé byli. Mají sice hezká letadla, ale jejich přístup k začátečníkům s EPP je doslova buranský. Včera jsem jim udělal radost, protože jsem dokázal "spečené kuličky s vysavačem" (jejich místní název pro Sharka) rozebrat o zem. No a jak se to stalo?
Létalo se trochu nelogicky, vzlet probíhal proti slunci, pak se modelář musel otočit a létal se sluncem v zádech. Proti slunci se tedy po otočení zpět i přistávalo. Vzhledem k tomu, že bylo už hodně podvečer, letadlo prolétávalo přímo na jeho úrovni, a tak bylo třeba na pár vteřin zavřít oči. Hrozná blbost, ale na začátku přistávací plochy byli "místňáci", takže nebylo na výběr, tam byl prostor jen pro "lepší letadla". Jít za dráhu a létat celou dobu se sluncem v zádech se tam z nějakého důvodu nemůže.
Tohle se stalo osudným při posledním přistání. Když jsem se rozkoukal po průletu žlutou září, byl Shark v poloze ve které jsem ho nečekal, bohužel zároveň hodně nízko. Vypnul jsem motor, a pak se už vydal na cestu k rozpůlenému letadlu.
Nestalo se prakticky nic vážného, trup je již slepený a elektronika vpořádku přežila. Nutné je ale vzít si ponaučení, že létat za takhle hloupých podmínek je prostě blbost.

Sobotní létání

Takové počasí jako v sobotu jsme tu tedy neměli dlouho.
Létat jsme vyrazili hned ráno, já tedy jen jako fotograf, takže je ve webovém albu pár nových fotek Macha a jeho Easy Fly, který si odbyl zálet nově upravených křidélek.

Při tomto létání vynesl Mach kameru pěkně vysoko, a tak můžeme přidat další video z FlyCamOne2.

Létat jsme vyrazili i odpoledne, spolu s Boidem, který přinesl větroně upraveného jako stíhačku.

Pokud Vám nepůjde něco přehrát, zkuste SMPlayer , doopravdy povedený přehrávač zdarma.

Machův výstup s Easy Fly

FlyCamOne2 první pokus

I přesto, že byl dnes poměrně silný vítr, jsem nevydržel a šel zkusit jak FlyCamOne2 nahrává z letadla.
Přidělal jsem ji za podvozek - co nejvíce do těžiště. Bylo celkem znát, že ji Shark nese, ale výkonu měl pořád dost na vystoupání. Vítr hodně kopal, takže jsem zkusil natočit jen jeden let.
Místy je k zahlédnutí Klejkolinky Dragon Fly, který se prohání nad políčkem o několik metrů níže.

FlyCamOne2 nemá žádný oficiálně dodávaný software na střih a úpravy, takže jsem vybral pro editaci open source program Cinelerra, ve kterém je práce s videem doopravdy jednoduchá.

Silvestr na letišti

Zní to jak z krásné modelářské pohádky – Silvestr strávený na letišti. Tak přesně takové silvestrovské dopoledne jsme si udělali ve složení Klejkolinka, Pavel a já na základě pozvání modeláře pana Jardy na Nymburském letišti, které nabízí zpevněnou i travnatou přistávací dráhu a vzhledem k nízkému provozu je tak ideální pro všechny letecké modeláře.

Pozváni jsme byli na devátou hodinu, takže z Prahy jsme vyjížděli chvíli před osmou ranní. Tou dobou začalo z potemnělé zatažené oblohy sněžit a na zemi se tvořily zledovatělé plochy po deštích, které nás budily během noci. Všechna naše letadla jsme díky tréninku den předem (viz Pavlův předchozí článek) dokázali naskládat bez problémů do vozu a vyrazili směr Nymburk.

Jako zázrakem se s každým ujetým kilometrem počasí vylepšovalo a i poslední zbytky pesimismu v tomto směru pominuly, když jsme za krásného slunečného rána parkovali v areálu letiště. Jen mlžný opar povalující se kolem remízků oddělujících nekonečná pole Polabské nížiny a zvolna tající zledovatělá tráva nám připomínaly, jaké je vlastně roční období.

Na letišti už čekali tři modeláři, mezi nimi i pan Jarda. Během vytahování našich modelů z vozu odešli dva z nich připravovat pouštění upoutaných modelů, poměrně zajímavé rarity mezi leteckými modeláři. My jsme zůstali a mohli mezitím sledovat, jak pan Jarda létá se svým modelem, který ač z EPP, byl největší ze všech akrobatů, které jsme na Silvestra viděli. A létal s ním opravdu bravurně, všechny manévry byly prováděny přesně a bez jakýchkoliv zbytečných dorovnávacích pohybů navíc. Vždy létal několik málo minut a poté dobil model z autobaterie, kterou měl ve voze a za pár desítek minut mohl zase do vzduchu. Mezitím klábosil s ostatními kamarády modeláři. Tak nějak by to asi mělo opravdu na modelářských akcích a srazech fungovat.

Když tedy pan Jarda dolétal, šel do vzduchu Pavel i já. Pavel konečně mohl zkoušet vzlety ze země a ukázalo se, že by nebylo od věci koupit na Sharka větší kolečka, protože i na poměrně dobrém povrchu hrozilo převržení modelu, pokud by zajel do některé díry. To se naštěstí nestalo a tak jsme si pěkně zalétali. Po přistání Pavel připojil Klejkolinku na kabel učitel-žák a do vzduchu vzlétl i Dragon Fly. I přes předletovou kontrolu měl ale ve vzduchu zjevné problémy, později se ukázalo, že jedno ze serv nefungovalo tak, jak by mělo. Přistání ale proběhlo bez problémů. Serva byla překontrolována a Dragon Fly se vznesl podruhé. To bylo také naposledy, protože servo prostě odmítalo fungovat a let skončil nepříjemnou čenichovkou daleko od nás. Vrtule byla zlomená a křídlo, které je upevněno k trupu gumičkami nepatrně natrhlo i „kabinu“. Opravy byly hotové už ten den večer, jak jsem se dověděl z Pavlovy SMS, v Nymburce už ale létat s Dragonem nešlo. Pavel tak začal trochu trénovat přistání se Sharkem, protože to není úplně lehké. Návyk na samokřídlo zřejmě způsobuje, že přistávací rychlost Sharka je nižší než by měla být a model při kontaktu se zemí se okamžitě zastaví (padne na podvozek) – což občas končí i převrácením na vrtuli – namísto toho, aby po dosednutí ještě alespoň pár decimetrů popojel a až tím ztratil rychlost.

Když jsme oba s Pavlem dolétali, šli jsme se s velkým zájmem podívat na upoutané modely, se kterými se létalo poněkud stranou od nás. Dověděli jsme se, že takový model je ovládán dvěma lanky a létá tak vlastně stále dokola kolem člověka, který ho vede. Co mi připadalo zajímavé je, že model přistává až po vyčerpání paliva, dřív prostě není jak ho vypnout. Neustálé otáčení se dokola za modelem způsobovalo i zjevné motání hlavy. Někteří odvážlivci, kteří si vedení modelů zkoušeli aniž by na tuto činnost byli zvyklí, tak vypadli i dlouho po přistání trochu „rozhozeně“. My jsme se ale k ničemu takovému i přes pozvání neodvážili, přeci jen hrozilo rozbití cizího modelu a kdoví, kolik taková věc může stát.
Během doby strávené na letišti stále přijížděli další a další modeláři. Celkový počet aut na letišti tak nakonec mohl být kolem deseti vozů. Bohužel počasí se ale pozvolna horšilo, až začalo znovu sněžit a tak jsme zdaleka neviděli všechny modely, které byly dovezeny. Nakonec zčernalá obloha vypadala opravdu nelétatelně, Shark i Dragon Fly už byly bez energie a tak jsme po hodině a půl dospěli k rozhodnutí, že nic víc už vidět nemůžeme a proto jsme se rozloučili a vydali se zpět do Prahy.

Silvestrovské létání v Nymburce bylo moje první létání na letišti a musím říct, že setkávat se s dalšími modeláři je velmi příjemná činnost. Ověřil jsem také, že můj Easy Fly je model, se kterým se sice nedá létat tak akrobaticky, za to si ale můžu zalétat mnohonásobně déle a to je vlastnost, která absenci většiny akrobatických prvků dostatečně vyváží. Konec konců blbnout se dá i s Easy Fly. Na rozum mi přichází parafráze známého motta: Kde ostatní končí, já začínám. Létání s panem Jardou mě přivedlo i na další věc – že je potřeba, abych cvičil přesné ovládání modelu bez zbytečných korekcí. Zároveň jsem si dal předsevzetí naučit se správně točit model, tedy nejen pomocí křidélek, ale vhodně používat i směrovku s výškovkou.

Doufám, že v roce 2008 zažijeme opravdu hodně modelářských akcí a srazů podobného typu a to třeba i bez modelů. I pouhé nasávání atmosféry, odposlouchávání zkušeností a pozorování lidí, kteří mají větší zkušenosti, může být bezesporu v konečném důsledku stejně užitečné, jako létání samo.

Fotky jsou k vidění v mém webovém albu.

Létání na vyhlídce

Včera odpoledne, protože se mi už nechtělo chodit až na louku, jsem se rozhodl, že vyzkouším místo oblíbené především mezi kombatáři - vyhlídku v Bohnicích (oficiálně prý hradiště Na Farkách). Počasí bylo nádherné, škoda jen, že vítr nefoukal malinko víc. Bohužel na vyhlídce bylo spousta lidí a tak jsem se s modelem musel uchýlit na samý okraj vyhlídky, což se později ukázalo jako ne příliš vhodné co do velikosti letového prostoru, který byl značně omezený kvůli přihlížejícím lidem (nad lidmi se nelétá, že? :-) ) a vysokým stromům po straně. Zalétal jsem si pěkně, ale moc jsem si to neužil, protože jsem měl obavy z toho, aby se něco nepokazilo, a také aby mi při přistání nesebral letadlo pes. Nakonec bylo vše bez problémů, lidé se bavili a přistání byla bez problémů. Další výlety na vyhlídku si už ale rozmyslím a znova půjdu snad jen za větrného počasí, kdy tam bude prázdno a aspoň vyzkouším "svahové" létání.

Jak jsem chytal letadlo

Člověk by neřekl, jak může být létání za mlhy zábavné. Nedá se létat daleko ani vysoko, takže je spousta času na blbnutí při zemi. Už delší dobu jsem chtěl vyzkoušet to, co jsem viděl v jednom videu z youtube.com. Týpek chytá Easy Glidera ze vzduchu přímo do ruky. Dnes k tomu byly podmínky nanejvýš vhodné (úplné bezvětří a nízká dohlednost cca 300 m) a tak jsem se dlouho nerozmýšlel. Nejprve bylo třeba zkusit přiblížení na sebe. Musel jsem najít správnou výšku (model musí letět optimálně cca 20 cm nad hlavou) a rychlost (co nejnižší). Po asi 5 minutovém zkoušení jsem konečně model chytil. Nebylo to sice úplně ono, ale povedlo se. Další pokus už byl hezčí, ale nejvíc se mi povedlo třetí a poslední chycení. Letěl jsem si letadlem někam na břicho a až těsně před sebou jsem výškovou přizvedl čumák a letadlo doslova sebral ze vzduchu těsně před ztrátou vztlaku.

Přestože je chytání takového modelu ze vzduchu asi k ničemu, na to, aby člověk zažil příjemný pocit vzrušení a adrenalinu v krvi ze své pilotáže to při prvních pár pokusech stačí až až. Přesto upozorňuji, že jde o manévr velmi nebezpečný a rozhodně není vhodný pro piloty začátečníky.

Podzimní létání

Je tu podzim se vším všudy. Dny jsou většinou větrné a studené a chodit létat po práci už nejde, rychle se stmívá. Létání si tak nechávám až na víkendy. Jenže ani tehdy to nemusí vždy vyjít. Třeba včera - bylo celý den tak větrno a zima, že se mi ven vůbec nechtělo. Za to dnes ráno, když jsem vykoukl rozespale z okna a uviděl to tiché bezvětří a světlé mraky bez deště, jsem na louku vyrazit musel. Šli i Pavel a Péťa a tak jsme létali v již klasickém složení.

Když jsme dorazili na naše místo, podmínky byly téměř ideální (s přihlédnutím k aktuálnímu ročnímu období). Nepršelo, vítr prakticky nefoukal a tráva byla skoro suchá. Vzhůru do vzduchu. Létalo se dobře, tedy až na omrznuté prsty na páčkách vysílače. Sem tam vykouklo i sluníčko, bezvadná věc na zimou zkřehlé tělo a zlepšení nálady. Péťa už se Sky Lady uletěla několik dlouhých okruhů kolem nás a také přistání byla lepší než kdy jindy. Už to nebude dlouho trvat a bude létat jako ostřílený pilot. K tomu jí určitě pomůže i nový Optic 6, se kterým dnes prvně létala. Jednou se jí ale povedlo zaletět daleko za nás a nepěkně spadnout na jednu zahradu zahrádkářské kolonie. To se paradoxně stalo osudným i mně, protože jsem to celé sledoval a úplně zapomněl na to, že ve vzduchu mám i své letadlo. Až při jeho setkání se zemí jsem si uvědomil, na jak dlouho jsem se na Sky Lady zahleděl. Naštěstí ani jedno letadlo nedopadlo tak špatně jak by mohlo a lejdyna to odnesla jen proraženým kuželem vrtule a můj Easy Fly mírně ohnutou hliníkovou trubkou spojující křídla. Oba jsme mohli pokračovat v létání jen s malými opravami. Ke konci začal foukat vítr, takže moje létání připomínalo spíš pouštění draka, protože jsem nejednou ve vzduchu doslova stál. Na 20 sekund motorového letu jsem tak vydržel několik minut ve vzduchu.

Když Péťa definitivně dolétala, šel do vzduchu i Pavel s křídlem a začal pořádně řádit. Létal hlavou dolů, prováděl krkolomné loopingy, řítil se k zemi, aby vzápětí zase stoupal kolmo vzhůru a jeho motor nám neustále bzučel nad hlavou, jakobychom přihlíželi kolem projíždějícím formulím 1. Za 12 minut, co byl ve vzduchu, měl 11 minut s motorem. Křídlo je opravdu bláznivá věc a když se to s ním umí, je to paráda.

Tak tolik report z dnešního létání. Chtěli jsme zajít létat i odpoledne, ale zatáhlo se a občas sprchne a riskovat zmoknutí s letadlem nechceme. Takže zase až za týden..

Easy Fly - první létání

Dnešní sobotní opoledne jsme s Pavlem a Péťou využili k prvnímu zalétání mého Easy Fly. Další novinkou v našem létání byl také nový plácek pro létání - nedaleko našeho bývalého pole jsme našli bezvadnou travnatou plochu, která, jak se později ukázalo, byla velice vhodná i pro tvrdší přistávání.

Na poli se tak sešly tři modely: Sky Lady II (Péťa), křídlo (Pavel) a můj Easy Fly. Bohužel během celé doby foukal nepříjemný silný vítr. První hodila Sky Lady Péťa. Ta se párkrát vzepjala, až se stočila po větru a za našimi hlavami spadla neznámo kam. Naštěstí se jí nic nestalo a mohla létat bez problémů dál. Vítr se po nějaké době malinko zklidnil a tak jsem nad hlavu zvedl EF. Test serv, kontrola výchylek, chvilka sbírání odvahy. A pak jsem ho hodil. Stačilo ho spíš poslat do prostoru než hodit. Majestátným letem velkého dravce plachtil bez motoru asi 20 m, než jsem ho musel posadit na zem, aby nezalétl zbytečně daleko. Ovládla mě euforie a nadšení. Let byl ladný, lehký a ovládání křidélky reagovalo prakticky okamžitě. Následující let už byl s motorem a moje nadšení ještě vzrostlo. Stoupal proti větru spokojeně a rychle jakoby už už chtěl být nahoře. Jenže já ho zase příliš do výšky tahat nechtěl, přeci jen se musíme nejprv trochu blíž seznámit. Ustálil jsem ho a nechal plachtit. Proti větru stál prakticky na místě a výšku ztrácel minimálně. Jen sem tam bylo potřeba korigovat let pomocí křidélek. Po nějaké době jsem ho pustil po větru a začal klesat jakoby na přistání (chtěl jsem si vyzkoušet svůj oblíbený manévr přiblížení na přistání). Poslední zatáčka a byl vlevo za mnou natočený proti větru. Asi tři metry nad zemí jsem zjistil, že sednout se mu vůbec nechce. Narozdíl od Sky Lady potřebuje do přistání trochu nutit, jinak si drží výšku co to jde. Přesto mé rozhodování zda přistát nebo udělat ještě okruh rozhodl EF sám, když po té co na moment ustal vítr, ztratil vztlak a ne úplně hezky dosedl přes křídlo do trávy. Žádné známky poškození, tráva je prostě bezva.

Udělal jsem pak ještě několik letů, na asi 4 minuty morotového letu jsem ve vzduchu zůstal poměrně dlouho, odhaduji to tak na 15 minut času. A to jen proto, že jsem chtěl zkoušet přistávání. Držet se ve vzduchu při takovém větru není moc problém :-) Po několika přistáních jsem zjistil, že se mi kvůli několika nepovedeným pádům utrhl jeden šroubek držící hliníkovou tyč do které se nasouvají křídla. Proto se teď doma snažím vymyslet, jak uchycení křídel vylepšit. Kousek plastu asi opravdu není to pravé.


V každém případě je Easy Fly pro mě jednoznačně šampionem. Za ty peníze je to poměrně hodně dobré muziky.

Fotky najdete jako obvykle ve fotoalbu.