Včera odpoledne, protože se mi už nechtělo chodit až na louku, jsem se rozhodl, že vyzkouším místo oblíbené především mezi kombatáři - vyhlídku v Bohnicích (oficiálně prý hradiště Na Farkách). Počasí bylo nádherné, škoda jen, že vítr nefoukal malinko víc. Bohužel na vyhlídce bylo spousta lidí a tak jsem se s modelem musel uchýlit na samý okraj vyhlídky, což se později ukázalo jako ne příliš vhodné co do velikosti letového prostoru, který byl značně omezený kvůli přihlížejícím lidem (nad lidmi se nelétá, že? :-) ) a vysokým stromům po straně. Zalétal jsem si pěkně, ale moc jsem si to neužil, protože jsem měl obavy z toho, aby se něco nepokazilo, a také aby mi při přistání nesebral letadlo pes. Nakonec bylo vše bez problémů, lidé se bavili a přistání byla bez problémů. Další výlety na vyhlídku si už ale rozmyslím a znova půjdu snad jen za větrného počasí, kdy tam bude prázdno a aspoň vyzkouším "svahové" létání.
Ultramat 10
Od pátku mám konečně vlastní nabíječku - Ultramat 10 od Graupnera. Kromě vybíjení a omezené maximální nabíjecí doby na 300 minut je dokonalá :-) Pro moje potřeby naprosto dostačující nabíječka s displejem zobrazujícím všechna důležitá data. Poměr cena/výkon je v tomto případě skvělý. Zakoupil jsem ji rovnou s balancérem, takže o můj akumulátor je bezvadně postaráno.
Jak jsem chytal letadlo
Člověk by neřekl, jak může být létání za mlhy zábavné. Nedá se létat daleko ani vysoko, takže je spousta času na blbnutí při zemi. Už delší dobu jsem chtěl vyzkoušet to, co jsem viděl v jednom videu z youtube.com. Týpek chytá Easy Glidera ze vzduchu přímo do ruky. Dnes k tomu byly podmínky nanejvýš vhodné (úplné bezvětří a nízká dohlednost cca 300 m) a tak jsem se dlouho nerozmýšlel. Nejprve bylo třeba zkusit přiblížení na sebe. Musel jsem najít správnou výšku (model musí letět optimálně cca 20 cm nad hlavou) a rychlost (co nejnižší). Po asi 5 minutovém zkoušení jsem konečně model chytil. Nebylo to sice úplně ono, ale povedlo se. Další pokus už byl hezčí, ale nejvíc se mi povedlo třetí a poslední chycení. Letěl jsem si letadlem někam na břicho a až těsně před sebou jsem výškovou přizvedl čumák a letadlo doslova sebral ze vzduchu těsně před ztrátou vztlaku.
Přestože je chytání takového modelu ze vzduchu asi k ničemu, na to, aby člověk zažil příjemný pocit vzrušení a adrenalinu v krvi ze své pilotáže to při prvních pár pokusech stačí až až. Přesto upozorňuji, že jde o manévr velmi nebezpečný a rozhodně není vhodný pro piloty začátečníky.
Přestože je chytání takového modelu ze vzduchu asi k ničemu, na to, aby člověk zažil příjemný pocit vzrušení a adrenalinu v krvi ze své pilotáže to při prvních pár pokusech stačí až až. Přesto upozorňuji, že jde o manévr velmi nebezpečný a rozhodně není vhodný pro piloty začátečníky.
Kde teď létáme
Už nějakou dobu zde píši o naší nové louce, na které létáme. Nachází se nedaleko našeho původního místa, jen je o trochu blíž a je nesrovnatelně lepší. Můžete se na ni podívat na mapy.cz.
Podzimní létání
Je tu podzim se vším všudy. Dny jsou většinou větrné a studené a chodit létat po práci už nejde, rychle se stmívá. Létání si tak nechávám až na víkendy. Jenže ani tehdy to nemusí vždy vyjít. Třeba včera - bylo celý den tak větrno a zima, že se mi ven vůbec nechtělo. Za to dnes ráno, když jsem vykoukl rozespale z okna a uviděl to tiché bezvětří a světlé mraky bez deště, jsem na louku vyrazit musel. Šli i Pavel a Péťa a tak jsme létali v již klasickém složení.
Když jsme dorazili na naše místo, podmínky byly téměř ideální (s přihlédnutím k aktuálnímu ročnímu období). Nepršelo, vítr prakticky nefoukal a tráva byla skoro suchá. Vzhůru do vzduchu. Létalo se dobře, tedy až na omrznuté prsty na páčkách vysílače. Sem tam vykouklo i sluníčko, bezvadná věc na zimou zkřehlé tělo a zlepšení nálady. Péťa už se Sky Lady uletěla několik dlouhých okruhů kolem nás a také přistání byla lepší než kdy jindy. Už to nebude dlouho trvat a bude létat jako ostřílený pilot. K tomu jí určitě pomůže i nový Optic 6, se kterým dnes prvně létala. Jednou se jí ale povedlo zaletět daleko za nás a nepěkně spadnout na jednu zahradu zahrádkářské kolonie. To se paradoxně stalo osudným i mně, protože jsem to celé sledoval a úplně zapomněl na to, že ve vzduchu mám i své letadlo. Až při jeho setkání se zemí jsem si uvědomil, na jak dlouho jsem se na Sky Lady zahleděl. Naštěstí ani jedno letadlo nedopadlo tak špatně jak by mohlo a lejdyna to odnesla jen proraženým kuželem vrtule a můj Easy Fly mírně ohnutou hliníkovou trubkou spojující křídla. Oba jsme mohli pokračovat v létání jen s malými opravami. Ke konci začal foukat vítr, takže moje létání připomínalo spíš pouštění draka, protože jsem nejednou ve vzduchu doslova stál. Na 20 sekund motorového letu jsem tak vydržel několik minut ve vzduchu.
Když Péťa definitivně dolétala, šel do vzduchu i Pavel s křídlem a začal pořádně řádit. Létal hlavou dolů, prováděl krkolomné loopingy, řítil se k zemi, aby vzápětí zase stoupal kolmo vzhůru a jeho motor nám neustále bzučel nad hlavou, jakobychom přihlíželi kolem projíždějícím formulím 1. Za 12 minut, co byl ve vzduchu, měl 11 minut s motorem. Křídlo je opravdu bláznivá věc a když se to s ním umí, je to paráda.
Tak tolik report z dnešního létání. Chtěli jsme zajít létat i odpoledne, ale zatáhlo se a občas sprchne a riskovat zmoknutí s letadlem nechceme. Takže zase až za týden..
Když jsme dorazili na naše místo, podmínky byly téměř ideální (s přihlédnutím k aktuálnímu ročnímu období). Nepršelo, vítr prakticky nefoukal a tráva byla skoro suchá. Vzhůru do vzduchu. Létalo se dobře, tedy až na omrznuté prsty na páčkách vysílače. Sem tam vykouklo i sluníčko, bezvadná věc na zimou zkřehlé tělo a zlepšení nálady. Péťa už se Sky Lady uletěla několik dlouhých okruhů kolem nás a také přistání byla lepší než kdy jindy. Už to nebude dlouho trvat a bude létat jako ostřílený pilot. K tomu jí určitě pomůže i nový Optic 6, se kterým dnes prvně létala. Jednou se jí ale povedlo zaletět daleko za nás a nepěkně spadnout na jednu zahradu zahrádkářské kolonie. To se paradoxně stalo osudným i mně, protože jsem to celé sledoval a úplně zapomněl na to, že ve vzduchu mám i své letadlo. Až při jeho setkání se zemí jsem si uvědomil, na jak dlouho jsem se na Sky Lady zahleděl. Naštěstí ani jedno letadlo nedopadlo tak špatně jak by mohlo a lejdyna to odnesla jen proraženým kuželem vrtule a můj Easy Fly mírně ohnutou hliníkovou trubkou spojující křídla. Oba jsme mohli pokračovat v létání jen s malými opravami. Ke konci začal foukat vítr, takže moje létání připomínalo spíš pouštění draka, protože jsem nejednou ve vzduchu doslova stál. Na 20 sekund motorového letu jsem tak vydržel několik minut ve vzduchu.
Když Péťa definitivně dolétala, šel do vzduchu i Pavel s křídlem a začal pořádně řádit. Létal hlavou dolů, prováděl krkolomné loopingy, řítil se k zemi, aby vzápětí zase stoupal kolmo vzhůru a jeho motor nám neustále bzučel nad hlavou, jakobychom přihlíželi kolem projíždějícím formulím 1. Za 12 minut, co byl ve vzduchu, měl 11 minut s motorem. Křídlo je opravdu bláznivá věc a když se to s ním umí, je to paráda.
Tak tolik report z dnešního létání. Chtěli jsme zajít létat i odpoledne, ale zatáhlo se a občas sprchne a riskovat zmoknutí s letadlem nechceme. Takže zase až za týden..
2. ročník setkání příznivců RC maket a polomaket větroňů
Ve své sekci Zajímavé akce jsem Vás upozorňoval na akci, která se uskuečnila tento víkend - 2. ročník setkání příznivců RC maket a polomaket větroňů na letišti Raná. Pokud jste, stejně jako já, na setkání nebyli, nabízím Vám alespoň jednu povedenou fotogalerii (děkuji autorovi fotografií za svolení k umístění odkazu). Po jejím shlédnutí si už další ročník rozhodně ujít nenechám! :-)